Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 57/04

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Jiřího Nykodýma a JUDr. Jiřího Malenovského o ústavní stížnosti Bc. R. P., zastoupeného J. D., směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2003, č. j. -181, a proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. února 2003, č. j. -156, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. února 2003, č. j. -156, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit Bc. P. P. výživné ve výši 30 800,- Kč za dobu od 11. 12. 2000 do 21. 1. 2002 ve splátkách po 5 200,- Kč měsíčně, dále byla zamítnuta žaloba na zaplacení dalšího výživného za dobu od 16. 7. 2001 do 21. 1. 2002 ve výši 9 300,- Kč, dále bylo zastaveno řízení o placení výživného ve výši 3 000,- Kč měsíčně od 22. 1. 2002, a konečně bylo stěžovateli uloženo aby zaplatil soudní poplatek, a nahradil náklady řízení Bc. P. P. a státu. Konečně se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. listopadu 2003, č. j. -181, kterým byl k odvolání stěžovatele změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení státu a to tak, že byly zvýšeny v jeho neprospěch, a v ostatních výrocích byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozsudky bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, zakotveného v článku 36 a násl.d (dále jen "").

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s tím, že obecné soudy nepřistoupily na jeho argumentaci, že přiznání výživného manželce Bc. P. P., je v rozporu s dobrými mravy. Podle stěžovatele nemůže výživné od manžela požadovat ten z manželů, který bezdůvodně odešel ze společné domácnosti a zapříčinil tak rozvrat společného soužití. Dále je podle názoru stěžovatele nepřípustné, aby byl k jeho odvolání rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o nákladech řízení státu změněn v jeho neprospěch.

Krajský soud v Ostravě a Okresní soud ve Vsetíně, jako účastníci řízení, neuvedli ve svých vyjádřeních k ústavní stížnosti nic, co by nebylo uvedeno již v odůvodnění jejich rozhodnutí, a proto se těmito vyjádřeními Ústavní soud nezabýval.

Bc. P. P. se postavení vedlejší účastnice řízení vzdala.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud tedy neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Z ústavněprávního hlediska může být posouzena pouze otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo, zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu ve Vsetíně, sp. zn. , a seznámil se tak s celým řízením. Soudy obou stupňů nepřistoupily na argumentaci stěžovatele, že výživné manželce nelze přiznat pro rozpor s dobrými mravy, protože Bc. P. P. bezdůvodně opustila společnou domácnost. Obecné soudy z provedených důkazů vyvodily závěr, že Bc. P. P. opustila společnou domácnost pro zásadní názorové neshody se stěžovatelem. Tento závěr obecných soudů lze vyvodit z provedeného dokazování. Ústavnímu soudu přitom nepřísluší hodnocení obecných soudů bez dalšího hodnotit, jak je dovozeno shora.

Pokud se týká stěžovatelovy námitky, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvého stupně o náhradě nákladů řízení státu v neprospěch stěžovatele, i tato námitka je zjevně neopodstatněná. V důsledku odvolání stěžovatele předmětný výrok soudu prvního stupně nenabyl právní moci. Proto bylo na odvolacím soudu, aby přezkoumal správnost i tohoto výroku. Zásada zákazu reformace in peius, která je obecně platná v trestním řízení soudním, v daném případě z procesní normy nevyplývá. Naopak z a z (dále jen "), vyplývá způsob rozhodování o nákladech řízení státu. Pokud soudy obou stupňů správně vypočítaly úspěch stěžovatele v poměru 34% k celku je tedy správným i změněný výrok o náhradě nákladů řízení státu v poměru 66% k celku.

Ústavní soud neshledal, že by skutková zjištění obecných soudů byla v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Je patrný vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Rozhodnutí obecných soudů mají oporu v procesních předpisech. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k jakémukoliv zásahu do práv podle článku 36 a násl.y či jiných základních práv stěžovatele.

Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud považuje ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, a proto ji odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu