Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 135/04

Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelky JUDr. L. M., , zastoupené JUDr. K. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2003 č. j. -163, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označeného rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. června 2003 č. j. -149. Uvedla, že zamítnutím žaloby, ve které se domáhala vydání klíčů od označeného bytu a určení, že na ni k tomuto bytu přešlo právo nájmu, se cítí dotčena v právu na spravedlivý proces pro nedodržení regulí y a d. Pochybení spatřuje v tom, že soud spojil dva uplatněné nároky ke společnému řízení a o jejím právu nerozhodl v souladu se zákonem a bez ohledu na stav budovy, ve které je předmětný byt situován.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práva na spravedlivý proces, zakotveného v d, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně ze dne 6. června 2003 č. j. -149 dle a obč. soudního řádu, jakož i řízení, které mu předcházelo a opodstatněně rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud vyložil podmínky pro vznik nájmu bytu, tj. k prostorám, které splňují znaky bytu a jsou účelově určeny k trvalému bydlení, jakož i podmínky pro podání určovací žaloby, a s poukazem na existující stav v době vydání rozsudku (neexistence žalobkyní tvrzeného bytu v souladu s pravomocným kolaudačním rozhodnutím stavebního úřadu) a na znění obč. soudního řádu přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Pokud stěžovatelka namítá, že soud spojil její žalobou uplatněné nároky a rozhodl o nich společným rozsudkem, je třeba uvést, že z obsahu ústavní stížnosti ani předloženého rozhodnutí nevyplývá, že soud spojil ke společnému projednání dvě stěžovatelkou podané žaloby - konečně možnost takového spojení je dána ustanovením obč. soudního řádu a pokud by ke spojení věci a společnému řízení soud přistoupil, nebylo by možno, s ohledem na předmět řízení, v tomto postupu shledat porušení práv stěžovatelky.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2004