Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 671/03

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele T. Z., zastoupeného JUDr. H. T., proti usnesení Nejvyššího soudu č.j. -162 ze dne 22. 10. 2003, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -136 ze dne 21. 5. 2002, rozsudku Okresního soudu v Teplicích č.j. -116 ze dne 25. 4. 2001, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -56 ze dne 20. 10. 1998 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích č.j. -38 ze dne 19. 8. 1997, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel podanou ústavní stížností brojí proti usnesení Nejvyššího soudu č.j. -162 ze dne 22. 10. 2003, jímž bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -136 ze dne 21. 5. 2002, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Teplicích č.j. ze dne 25. 4. 2001; tímto rozsudkem byla stěžovateli jako žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7.773,70 Kč s příslušenstvím, a co do zbytku byla žaloba zamítnuta. Stěžovatel dále brojí i proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -56 ze dne 20. 10. 1998, jímž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Teplicích č.j. -38 ze dne 19. 8. 1997, kterým byla původně žaloba proti stěžovateli zamítnuta. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatele porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ").

Podle , o Ústavním soudu, ve znění účinném před 1. 4. 2004, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje. Stěžovatel podal ústavní stížnost ve lhůtě, která byla počítána ve vazbě na doručení citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR.

Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí konstatoval, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé [ ], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně, kterým soud I. stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]. Uvedené neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [ ].

V posuzovaném případě byl dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ve výroku, jímž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit částku 7.773,70 Kč. Dovoláním dotčeným rozsudkem bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč. Protože dovolání nebylo v posuzovaném případě podle hledisek uvedených v ustanovení přípustné, neboť zákon v takovém případě - jak vyplývá z ustanovení - nepřipouští dovolání ani na základě rozhodnutí dovolacího soudu, je nepochybné, že dovolání bylo podáno proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není ze zákona přípustný. Na uvedeném závěru, tj. na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení o dovolání udělené v závěru rozhodnutí odvolacího soudu.

Jestliže dovolání vůbec nelze - v tomto konkrétním případě - ze zákona považovat za procesní prostředek, který zákon poskytuje k ochraně práva stěžovatele, pak posledním procesním prostředkem stěžovatele bylo odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Lhůta k podání ústavní stížnosti podle počala tedy stěžovateli běžet dnem doručení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -136 ze dne 21. 5. 2002. Tento rozsudek byl doručen právní zástupkyni stěžovatele dne 2. 7. 2002; tímto dnem počala běžet lhůta pro podání ústavní stížnosti. Tato lhůta uplynula dne 30. 8. 2002. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 18. 12. 2003, tedy po lhůtě stanovené pro její podání .

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Ústavní stížností byl rovněž napaden rozsudek Okresního soudu v Teplicích č.j. -38 ze dne 19. 8. 1997 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -56 ze dne 20. 10. 1998. Uvedeným usnesením krajského soudu byl rozsudek Okresního soudu v Teplicích č.j. -38 ze dne 19. 8. 1997 zrušen a věc byla vrácena soudem I. stupně k dalšímu řízení. Za tohoto procesního stavu nezbývá Ústavnímu soudu - ve vztahu k těmto rozhodnutím - než konstatovat, že nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytoval; proto je ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím podle nepřípustná.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2004

JUDr. Vojen Güttler, v.r.

soudce zpravodaj