Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 105/04

Ústavní soud rozhodl dne 29. dubna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele J. H., , zastoupeného JUDr. I. S., advokátkou o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2003 č. j. -257 a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. března 2003 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků, odůvodnil návrh tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v a v d, když podle jeho přesvědčení soudy nezhodnotily veškeré důkazy - zcela opomenuly zhodnotit rozsáhlý majetek matky a když vadným postupem způsobily nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný odvolací soud v souladu s § 212 písm. a) a § 212a odst. 1 obč. soudního řádu projednal a přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž bylo rozhodnuto o zvýšení výživného pro nezletilé děti a opodstatněně výrok, kterým bylo zvýšeno výživné původně stanovené rozsudkem soudu ze dne 30. října 1997, a to pro nezl. L. z částky 1.100,- Kč na 1.500,- Kč za dobu od 1. září 2000 do 31. srpna 2002 a od 1. září 2002 na 1.700,- Kč měsíčně, pro nezletilou L. z částky 900,- Kč měsíčně na 1.000,- Kč s účinností od 1. září 2000 do 31. srpna 2002 a na 1.500,- Kč od 1. září 2002, potvrdil. V souladu se zjištěním, že zvýšené výživné nebylo otcem placeno, byl důvodně změněn výrok o dlužném zvýšeném výživném za dobu od 1. září 2000 do 30. listopadu 2003, tj. do konce měsíce, v němž odvolací soud rozhodoval. V odůvodnění rozsudku se soud II. stupně vypořádal se všemi v odvolání uplatněnými námitkami s poukazem na ustanovení § 85 odst. 2 a 3, § 96 odst. 1 zák. o rodině, na zjištěné výdělkové možnosti otce a rozsah péče, kterou je matka povinna dětem, t. č. ve věku necelých 10 a 9 let, osobně poskytovat, vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč shledal, že soud I. stupně pro rozhodnutí o výživném nezletilých učinil všechna potřebná dokazování, důkazy zhodnotil a posoudil správně a rozhodl v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině. V rozsudku Městského soudu v Praze je také správně konstatováno, že matka převážně plní svou vyživovací povinnost k nezletilým výkonem své osobní péče o ně, z čehož nepochybně vyplývá, že vedle této osobní péče na potřeby, které nebudou kryty z výživného od otce, má povinnost přispívat (§ 85 odst. 2 a 3 zák. o rodině).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2004