Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 66/04

Ústavní soud rozhodl dne 15. dubna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele V. J., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2003 sp. zn. a Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2003 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se rozsudky soudů cítí dotčen v právech vyplývajících z d, jakož i z y. Uvedl, že byl spolu s dalšími obviněnými uznán vinným trestným činem podvodu dle , 4 trestního zákona ve spolupachatelství podle tr. zákona pro jednání, které souviselo s uzavřením úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 69 milionů Kč a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 7 let, všem obviněným pak povinnost uhradit škodu v částce 68.941.728 Kč, představující nesplacený úvěr. Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o povinnosti všech obžalovaných k náhradě škody a v odsuzujícím výroku ohledně obžalovaného JUDr. V. K., poškozená byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, výroky týkající se jeho odsouzení a odsouzení obžalovaného V. D. zůstaly nedotčeny. Vyslovil přesvědčení, že Městský soud v Praze opřel svá skutková zjištění o jediný přímý důkaz - o výpověď spoluobžalovaného M. D., dále o důkazy nepřímé, soudy obou stupňů se pak nevypořádaly se všemi provedenými důkazy a důkazními návrhy a tím vybočily z mezí zásad spravedlivého procesu.

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle § 254 odst. 1 trestního řádu, jeho zákonnost, odůvodněnost všech výroků, jakož i správnost postupu řízení, a pokud jde o rozhodnutí, kterým byl stěžovatel uznán vinným podvodem podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona, ve znění novely účinné od 1. ledna 2002, jehož se dopustil ve spolupachatelství a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let s tím, že se pro výkon trestu zařazuje do věznice s dozorem, opodstatněně se s těmito výroky ztotožnil, když neshledal zákonné důvody a možnosti je zrušit. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, na jeho obsah lze v dalším odkázat, když postup soudů při zjišťování skutkového stavu prováděním důkazů a jejich hodnocení byl v souladu s § 2 odst. 4, 5 a 6 trestního řádu.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2004