Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 35/04

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. R., zastoupené JUDr. J. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. listopadu 2001, čj. - 55, za účasti vedlejších účastníků S. D. a A. D.

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. listopadu 2001, čj. - 55, pro rozpor s d (dále jen " ").

Napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, jako soudu odvolacího, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Náchodě, kterým zastavil řízení ve věci žaloby stěžovatelky pro existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu . V nové žalobě stěžovatelka navrhla určení neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu N., uzavřené dne 24. února 1993 mezi žalobkyní (nyní stěžovatelkou) a žalovanými S. D. a A. D. (vedlejší účastníci v řízení před Ústavním soudem), přičemž o téže věci bylo již dříve rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. .

Dovolání stěžovatelky proti uvedenému usnesení odvolacího soudu zamítl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 21. srpna 2003, čj. - 64.

Stěžovatelka ve své stručné ústavní stížnosti argumentuje tím, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily její žalobu, jako podanou ve věci již pravomocně rozhodnuté, a následně z toho vyvodily překážku věci pravomocně rozhodnuté. Tvrdí, že její nová žaloba byla založena na nových skutečnostech, ve srovnání se skutečnostmi tvrzenými v předcházející žalobě, konkrétně na nedostatku základních náležitostí dohody o převodu členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu Náchod, uzavřené dne 24. února 1993. Nesprávnou aplikací překážky věci pravomocně rozhodnuté obecné soudy porušily, podle stěžovatelky, její základní práva podle y ČR a y, protože jí odňaly právo na přístup k soudu.

Ústavní soud si vyžádal od Okresního soudu v Náchodě spisy sp. zn. a sp. zn. a současně vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové. Krajský soud ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou.

Po prostudování spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky je zjevně neopodstatněná.

V přezkoumávané věci Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání napadených rozhodnutí. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného ústavním pořádkem ČR (srov. již nález

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123).

V této souvislosti je nezbytné konstatovat, že hodnocení existence překážky věci pravomocně rozhodnuté, která z uvedených spisů jasně vyplývá, je zásadně věcí obecné justice a není úkolem Ústavního soudu závěry obecných soudů jakkoliv přehodnocovat. Na tom, že v daném případě překážka věci pravomocně rozhodnuté skutečně existuje, se ostatně shodly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací a konečně i Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2004

JUDr. František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu