Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 357/03

Ústavní soud rozhodl dne 1. dubna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele J. S., zastoupeného Mgr. J. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. února 2002 sp. zn. a Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. září 2001 č. j. -88, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že je považuje za rozhodnutí, kterými byla porušena práva zakotvená vd a v Úmluvě o právech dětí. Poukázal na chování matky nezletilých dětí, které jí byly svěřeny do výchovy, na to, že sám je řádným otcem, řádně plní k dětem vyživovací povinnost, přičemž je mu znemožňován kontakt s nimi. Proto navrhl, aby soud svěřil děti do společné výchovy rodičů, tj. bývalých manželů, návrhu vyhověno nebylo, když soud konstatoval, že od předchozího rozhodnutí o výchově nezletilých nedošlo k takové změně poměrů, která by otevřela prostor pro nové soudní rozhodnutí. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání, proti rozsudku krajského soudu pak dovolání k Nejvyššímu soudu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu návrhu, stížností napadených rozhodnutí a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2003 sp. zn. bylo zjištěno, že nezletilé děti J., nar. 14. 3. 1993 a M., nar. 23. 6. 1995, byly rozsudkem ze dne 31. srpna 1999 č. j. P 456/97, -41, který nabyl právní moci 2. května 2000, svěřeny do výchovy matce, návrh na svěření dětí do společné péče rodičů podal otec 6. června 2000. Soud I. stupně návrh zamítl, když nezjistil takovou změnu poměrů, která by odůvodňovala změnu rozhodnutí o výchově nezletilých. Krajský soud na základě odvolání otce dětí přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Ostravě a opodstatněně jej potvrdil, když shledal, že soud I. stupně náležitě zjistil skutkový stav a na základě toho pak rozhodl v souladu s § 28 zák. o rodině. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele jako nepřípustné dne 16. dubna 2003 odmítl, proti jeho usnesení stížnost nesměřuje.

Z výše uvedeného zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Podle ustanovení § 28 zákona o rodině může soud i bez návrhu změnit rozhodnutí nebo dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv a povinností, změní-li se poměry. Taková změna poměrů však zjištěna nebyla. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že matka brání jeho kontaktu s dětmi, lze uvést, že o úpravě styku otce s nezletilými nebylo napadenými rozsudky rozhodováno a nabylo o ní rozhodnuto ani rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 1999, potvrzeným Krajským soudem v Ostravě dne 20. března 2000.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. dubna 2004