Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 53/04

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2003, čj. - 32,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 27. 1. 2004 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání L. Š. (dále jen "stěžovatelka") označené jako "Stížnost (dovolání) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2003, čj. - 32, k jeho přezkoumání a jinému zásahu orgánu veřejné moci." Stěžovatelka tvrdila, že shora uvedeným rozsudkem krajského soudu byl porušen , , , , , , a d (dále jen "") a žádala Ústavní soud, "aby se jejím případem důsledně, komplexně a aktivně zabýval, aby bylo učiněno spravedlnosti zadost."

Vzhledem k tomu, že podání stěžovatelky nesplňovalo náležitosti podle , , a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), vyzval Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad jejího podání tak, aby splňovalo požadavky řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. K odstranění vad jí byla stanovena lhůta 30 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva obsahovala poučení, že návrh ústavní stížnosti bude podle odmítnut, pokud stěžovatelka ve stanovené lhůtě neodstraní vytýkané vady.

Tato výzva byla stěžovatelce doručována dne 18. 2. 2004 na adresu, kterou uvedla v návrhu. Stěžovatelka však nebyla v místě bydliště zastižena, a proto byla výzva uložena téhož dne, tj. dne 18. 2. 2004, na poště Nový Jičín 1. Dne 5. 3. 2004 byla výzva vrácena zpět Ústavnímu soudu s tím, že nebyla v úložní době stěžovatelkou vyzvednuta.

V daném případě Ústavní soud, v souladu s ustanovením , aplikoval ustanovení () upravující fikci doručení. Podle zmíněného ustanovení , pokud si adresát nevyzvedne zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení. V projednávaném případě připadl poslední den této lhůty na den 1. 3. 2004. Od tohoto dne plynula stanovená soudcovská třicetidenní lhůta, která marně uplynula dne 31. 3. 2004.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je subsidiarita. Princip subsidiarity ústavní stížnosti vychází z toho, že před jejím podáním musí být vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, které jsou v procesní dispozici stěžovatelky, tzn. že ústavní stížnost musí směřovat proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (, ve spojení s ). V daném případě byla posledním zákonem stanoveným procesním prostředkem k ochraně práva stěžovatelky kasační stížnost podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka měla právo v zákonné lhůtě podat proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu zmíněnou kasační stížnost jako opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení, domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a sdělení Krajského soudu v Ostravě, stěžovatelka kasační stížnost nepodala a nevyčerpala tak všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Z uvedeného vyplývá, že i kdyby stěžovatelka vady návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem odstranila, bylo by nutno její návrh odmítnout jako návrh nepřípustný [ ].

Ústavní soud zjišťuje, že soudcovská třicetidenní lhůta, určená k odstranění vad návrhu na zahájení řízení, marně uplynula dne 31. 3. 2004. Výzvou vytýkané vady návrhu na zahájení řízení nebyly odstraněny ani do dnešního dne, proto soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2004

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu