Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 445/03

Ústavní soud rozhodl dne 8. dubna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. J. K., zastoupené Mgr. M. H., advokátem, proti průtahům Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon], brojila stěžovatelka proti průtahům Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. a porušování ústavně zaručeného práva obsaženého v d, y ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila - stručně shrnuto - že tři roky ode dne podání dovolání ze dne 3. září 2000 nebylo, kromě dvou výzev k odstranění vad v souvislosti s právním zastoupením stěžovatelky a vedlejšího účastníka, učiněno žádné rozhodnutí. V souvislosti s projednáváním dovolání tedy dochází k nepřiměřeným průtahům. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud uložil Nejvyššímu soudu ČR, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. a neprodleně v této věci jednal.

Stěžovatelka k ústavní stížnosti přiložila kopii své stížnosti na průtahy v řízení ze dne

21. července 2003, podané předsedkyní Nejvyššího soudu ČR, a vyjádření předsedkyně tohoto soudu JUDr. Ivy B. ze dne 13. srpna 2003 (S 2022/2003), ve kterém jmenovaná uvedla následující skutečnosti. Spis byl dne 1. března 2001 bez rozhodnutí vrácen Okresnímu soudu v Benešově, a to za účelem vyřešení otázky zastoupení žalobců v dovolacím řízení. Uvedený obecný soud zaslal spis k Nejvyššímu soudu ČR teprve dne 28. listopadu 2002. Dovolání je vedeno pod sp. zn. . O dovolání však nemohlo být rozhodnuto, neboť není zřejmé, zda bylo žalobkyni J. S. doručeno usnesení (č. l. 144). Proto byl spis opětovně vrácen Okresnímu soudu v Benešově, který byl vyzván, aby vadu dovolání odstranil a spis s maximálním urychlením předložil Nejvyššímu soudu ČR. Do doby vyhotovení předmětného vyjádření se tak nestalo, proto byla stěžovatelka se stížností odkázána na předsedu Okresního soudu v Chomutově (pozn. Ústavního soudu: předsedkyně Nejvyššího soudu ČR zřejmě chtěla odkázat stěžovatelku na předsedkyni Okresního soudu v Benešově).

Účastník řízení, Nejvyšší soud ČR, proti jehož postupu ústavní stížnost směřuje, se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) vyjádřil podáním předsedy senátu JUDr. Pavla P. (§ 30 odst. 4 zákona) tak, že poukázal na to, že délka dovolacího řízení byla do značné míry poznamenána tím, že dovolatelé v souvislosti s podáním dovolání ze dne 5. září 2000 důsledně nevzali v úvahu tehdejší právní úpravu obsaženou v § 241 odst. 1 a

2 a bylo proto na soudech vyvinout snahu vést dovolatele k odstranění popsaného nedostatku. Účastník zdůraznil, že věc byla po jejím opětovném předložení Nejvyššímu soudu ČR dne 27. října 2003 zapsána pod novou spisovou značkou a shodou okolností v ní bylo dne 26. února 2004 rozhodnuto rozsudkem pod čj. -167. Procesní návrh stran ústavní stížnosti účastník nevznesl.

Ústavní soud, s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti a k vyjádření účastníka řízení, konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z vyjádření účastníka řízení (Nejvyššího soudu ČR) plyne, že v dané věci rozhodl Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 26. února 2004 ( -167). I přes předchozí tvrzené průtahy v řízení je tedy v době rozhodnutí o ústavní stížnosti řízení ve stavu, kdy průtahy v řízení u tohoto soudu již aktuální nejsou.

Podle konstantní judikatury Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

,

,

, a další) a nauky (srov. Filip, Holländer, Šimíček: , Komentář, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2001, str. 296 a násl.) platí, že v takovémto případě by vyslovení požadovaného výroku postrádalo jakoukoliv funkci. Jinými slovy řečeno, za této procesní situace by šlo o zásah Ústavního soudu postrádající co do svého obsahu jakýkoliv rozumný smysl a ve svém důsledku by byl zjevně nadbytečný, neboť v době rozhodování Ústavního soudu k průtahům v předmětném řízení prokazatelně nedochází a vzhledem k tomu, že již bylo dovolací řízení ukončeno vydáním rozhodnutí o dovolání, ani docházet nemůže.

Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 8. dubna 2004