Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 92/04

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky Mgr. M. H., zastoupené advokátem JUDr. P. T., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V návrhovém žádání obsaženém v podání ze dne 9. 2. 2004 se navrhovatelka domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. . Chybně v něm sice uvedla spisovou značku rozhodnutí soudu prvního stupně, z obsahu celého podání je však zřejmé, že šlo o přepis a že správně měla být uvedena sp. zn. . Domnívá se, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejích práv, garantovaných , a d. Současně uvádí, že proti napadenému rozhodnutí podala také dovolání, které bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. , zamítnuto.

Ústavní soud nejprve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Zabýval se zejména otázkou, zda jde o návrh, k jehož projednání je příslušný [ ].

Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 y a v článku 2 odst. 2 d, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.

Působnost Ústavního soudu pro případy rozhodování o ústavní stížnosti je primárně vymezena v písm. d) y. Ústavní soud je oprávněn posoudit mj. jen "pravomocné rozhodnutí" orgánů veřejné moci. Rozhodnutí ve smyslu citovaného článku y se ve světle ustanovení a ustáleně vykládá jako rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Podle ustanovení je Ústavní soud oprávněn v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle článku 87 odst. 1 písm. d) y, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Z uvedených kompetencí Ústavního soudu nelze dovodit oprávnění zrušit pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze napadené ústavní stížností, neboť to evidentně není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým rozhodnutím je až rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2002, čj. -264, jímž soud zamítl dovolání stěžovatelky proti rozhodnutí, jež je napadeno ústavní stížností. Toto rozhodnutí je meritorní a není jen rozhodnutím deklaratorní povahy. Pokud by Ústavní soud napadené rozhodnutí městského soudu přesto přezkoumal a případně zrušil, konečné meritorní rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci by zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s ústavně chráněným principem právní jistoty ( y).

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle odmítnout, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 24. března 2004 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj