Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 740/02

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Dagmar Lastovecké a JUDr. Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. T., zastoupeného Mgr. F. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. září 2002, sp. zn. -24, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení a Celního ředitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavní soudu") a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [, , , odst. 4 ], napadl stěžovatel ve své právní věci zamítavý pravomocný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. září 2002, sp. zn. -24, (k němuž byly připojeny obdobné věci vedené pod sp. zn. , a ), o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Celního ředitelství České Budějovice ze dne 13. května 2002 (8752/00-01/II, 8752/00 -01/IV, 8752/00-01/V, 8752/00-01/VI)), jakož i předcházející rozhodnutí [dodatečné platební výměry Celního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 8. listopadu 2002 (2643/00-2,4,5 a 6) na dodatečné vyměření cla a daně z přidané hodnoty].

Stěžovatel brojil proti rozhodnutím orgánů státní správy, kdy mu byla uložena povinnost zaplatit (po vyměření cla a daně z přidané hodnoty, do režimu volný oběh dovezeného zboží - havarované osobní automobily z Rakouska), dodatečně vyměřené clo a daň z přidané hodnoty, ačkoliv pro takový postup nebyly v době uložení a vyměření splněny zákonné podmínky. Stěžovatel tvrdil, shodně jako v odvolacím řízení, že řízení před orgány státní správy i obecným soudem (jenž nepřisvědčil námitce promlčení) bylo zatíženo podstatnými vadami, které vyústilo k nesprávnému rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatel, který se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jím cítí dotčen na ústavně zaručených právech, která mu plynou z y ČR a a 2d.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ( a , 2 ) vyžádal od účastníka řízení Krajského soudu v Českých Budějovicích a vedlejšího účastníka řízení Celního ředitelství v Českých Budějovicích k předmětné ústavní stížnosti vyjádření.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřila předsedkyně senátu obecného soudu JUDr. V. B., z něhož napadené rozhodnutí vzešlo ( ), a to tak, že uvedla, že námitky stěžovatele co do porušení jeho práv ve věci nejsou důvodné, stěžovatel opakuje tvrzení vznesená v předchozích řízeních, polemizuje se závěry soudu, vznáší především procesní námitku promlčení a odlišný právní názor soudu považuje za porušení svých základních práv a svobod. Soud proto uzavírá, že k porušení stěžovatelem tvrzených základních práv, kterých se stěžovatel dovolává, nedošlo, a vznáší procesní návrh, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil zástupce vedlejšího účastníka, Mgr. J. S., ředitel Celního ředitelství, jenž rozhodoval v předcházejícím odvolacím řízení v téže věci ( ). Z jeho hlediska jsou rozhodnutí napadená ústavní stížností v souladu se zákonem a stěžovateli nebylo upřeno právo na soudní ochranu a na spravedlivé projednání jeho věci před nezávislým a nestranným soudem. Dále odkázal na odůvodnění zamítavého usnesení Ústavního soudu,

sp. zn.

, ze dne 4. července 2001, stejného stěžovatele, který řešil obdobnou věc. Vedlejší účastník dále uvedl, že námitky vznesené v ústavní stížnosti byly totožné jako tvrzení stěžovatele v předchozích řízeních, a proto vedlejší účastník se k nim vyjádřil tak, že celní orgány postupovaly v souladu s tehdy platnou právní úpravou.Vedlejší účastník dále udělil souhlas s upuštěním od ústního jednání ve smyslu a navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako neopodstatněnou.

Ústavnímu soudu ve smyslu jeho ustálené rozhodovací praxe nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost či legalitu rozhodnutí orgánů státní moci (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další), a proto závěry předchozích rozhodnutí, dle nichž stěžovatel nesplnil řádně daňovou povinnost, se z ústavněprávního přezkumu vymykají.

Stěžovatel v původních celních řízeních předkládal spolu s celním prohlášením rovněž doklady o zakoupení havarovaných motorových vozidel v Rakousku. Správní orgán I. stupně po podaných písemných prohlášeních vyměřil clo a DPH a propustil do celního režimu volný oběh dovezené, většinou havárií poškozené, osobní automobily. Clo a DPH byly vyměřeny v souladu s ustanovením a , celní zákon, v tehdy platném znění. Kupní cena byla stěžovatelem dokládána kupní smlouvou uzavřenou mezi stěžovatelem jako kupujícím a paní M. H. jako prodávající a příjmovými doklady vystavenými prodávající. Kupní smlouvy však neobsahovaly žádné ujednání o kupní ceně. Z podnětu správního orgánu I. stupně bylo provedeno šetření ve věci ověření správnosti údajů o ceně, kterou stěžovatel skutečně zaplatil. V tomto řízení bylo nepochybně prokázáno, že stěžovatel ve skutečnosti zaplatil zcela jiné částky, než původně uvedl. Zaplacení zálohy bylo uváděno jako zaplacení celkové částky a doplacení do výše skutečné ceny bylo provedeno až při převzetí vozidel v hotovosti. Správní orgán I.stupně na základě provedeného šetření dospěl k závěru, že stěžovatel řádně nesplnil povinnost danou mu ustanovením celního zákona a dodatečnými platebními výměry byla stěžovateli uložena povinnost k zaplacení celního dluhu. Stěžovatel s těmito rozhodnutími nesouhlasil, a proto v zákonné lhůtě podal proti těmto rozhodnutím odvolání.

Správní orgán II. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí ( , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů) podrobně vyložil důvody, které jej vedly k zamítnutí stěžovatelova odvolání, a proto nelze dospět k závěru, že správní orgány při dodatečném vyměření cla a DPH stěžovateli svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručená práva, včetně těch, jichž se stěžovatel dovolával.

Nejiná situace je, co do rozhodnutí obecného soudu, jímž byla stěžovatelova žaloba zamítnuta ( ); v režimu správního soudnictví posuzoval tento soud, v mezích zákonem stanovených, zákonnost napadených správních rozhodnutí a také on své rozhodovací důvody v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil ( ), a to natolik úplně, že mu nelze ani z hlediska ochrany ústavnosti ( úst. ) nic vytknout. Obecný soud s ohledem k uplatněným námitkám vyložil podstatu zásad daňového řízení zakotvených v , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a vypořádal se všemi stěžovatelem uplatněnými námitkami (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ve věci ).

Ústavní stížnost je takto v podstatě jen nesouhlasem stěžovatele s rozhodnutím obecného soudu. Ústavní soud dále odkazuje na odůvodnění obdobného rozhodnutí Ústavního soudu, sp.zn.

, ze dne 4. července 2001, ve věci totožného stěžovatele.

Z důvodů takto vyložených byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako návrh zjevně neopodstatněný, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak povahou vyložených důvodů, tak ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 25. března 2004

JUDr. Jiří Malenovský v. r.

předseda senátu