Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 514/03

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. J. B., proti rozhodnutí Ministra financí ČR ze dne 29.8.2003, čj. ZK/ 42 081/2003, rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 8. 4. 2003, č.j. a rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 20. 12. 2002, čj. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení a d, domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 20.12.2002, kterým nebyl povolen přezkum v ústavní stížnosti specifikovaných daňových rozhodnutí postupem dle , o správě daní a poplatků, a rovněž shora uvedených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno jeho žádosti o další přezkum tohoto zamítavého rozhodnutí. Stěžovatel dále namítal, že jeho žádost o přezkum byla projednávána déle jak 15 měsíců.

Rozhodnutí Ministerstva financí ČR, čj. , kterým se přezkoumání napadených daňových rozhodnutí nepovoluje, bylo vydáno dne 20. 12. 2002, a jak vyplývá z připojených podkladů, zejm. citovaných rozhodnutí, stěžovateli bylo doručeno dne 9. 1. 2003. Tímto dnem tedy počala běžet lhůta pro podání ústavní stížnosti dle 72 odst. 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (event. k podání správní žaloby). Pokud stěžovatel odvozuje to, že má dosud lhůtu pro podání k Ústavnímu soudu otevřenu z data doručení rozhodnutí ministra financí ze dne 29.8.2003, čj. ZK 42 081/2003, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 8. dubna 2003 o zastavení řízení ve věci žádosti o přezkoumání rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 20. prosince 2002, pak se mýlí, neboť tímto rozhodnutím bylo pouze deklarováno, že rozhodnutí Ministerstva financí ČR o zastavení řízení ze dne 8. 4. 2003, č.j. , bylo zákonné. Ústavní stížnost je tedy podána pozdě, neboť promeškanou šedesátidenní lhůtu dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů nelze, zhojit podáváním dalších návrhů, které nemají oporu v právním řádu.

Nicméně i ve vztahu k rozhodnutí ministra financí ze dne 29. 8. 2003, se jedná o ústavní stížnost podanou po uplynutí 60 denní lhůty stanovené v 72 odst. 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť, jak uvádí sám stěžovatel v ústavní stížnosti, rozhodnutí ministra financí mu bylo doručeno 12. 9. 2003 a lhůta pro podání ústavní stížnosti tedy uplynula dne 10. 11. 2003, ústavní stížnost však byla podána k Ústavnímu soudu až dne 11. listopadu 2003.

Ústavní soud dále obdobně jako ve svém rozhodnutí ze dne 28. 11. 2003,

sp. zn.

, o obsahově shodné ústavní stížnosti, téhož stěžovatele, se stejnou právní argumentací, považuje za vhodné upozornit, že i pokud by byla ústavní stížnost proti rozhodnutí o nepovolení přezkumu dle § 55b daňového řádu podána včas, musela by být odmítnuta, a to z důvodů, které vyjádřilo plénum Ústavního soudu ve stanovisku publikovaném jako usnesení č. 5, ve svazku 21 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR. Svůj názor na povahu tzv. dozorčích prostředků, mezi něž přezkoumání dle cit. ustanovení daňového řádu náleží, vyložil Ústavní soud zejména v posledním odstavci na str. 483 cit. svazku. Na argumenty tam uvedené odkazuje i v této věci.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou stížnost odmítl dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. března 2004