Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 527/03

Ústavní soud rozhodl dne 11. března 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) M. J., a 2) R. M., zastoupených JUDr. M. F., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. října 2003 č. j. -315, Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2003 č. j. -290 a Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. srpna 2002 č. j. -269, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnili ústavní stížnost tím, že podle jejich přesvědčení soudy jimi porušily práva zakotvená v a v d. Poukázali na okolnosti, za nichž užívali nebytové prostory v nemovitosti žalobců a za nichž byla uzavírána nájemní smlouva, na skutková zjištění a právní závěry soudu I. a II. stupně, jež jsou, dle jejich názoru, v extrémním nesouladu se skutečným stavem, a na neúplně zjištěný skutkový stav. Uvedli, že v řízení uplatnili proti žalobcům svou pohledávku ve výši 842.516,55 Kč, když tuto částku vynaložili na rekonstrukci objektu a když také byla obsažena v dohodě o narovnání a o skončení nájmu ze dne 30. listopadu 1992. Proto poté, co soud I. stupně původním rozsudkem ze dne 21. prosince 1998 zamítl žalobu žalobců a dále jim uložil povinnost zaplatit žalovaným částku 368.656,- Kč, byli s výsledkem řízení spokojeni a nebyl dán důvod k podání odvolání - rozsudek odpovídal tomu, čeho se domáhali v souladu s uzavřenou dohodou. Vyslovili přesvědčení, že tedy nic nebrání tomu, aby po zrušení rozsudku nadále uplatňovali svou pohledávku ve výši 842.516,55 Kč. Dovolací soud se pak nevypořádal se všemi dovolacími námitkami, s tvrzeným nesprávným postupem soudů, u nichž řízení probíhalo více jak 10 let, nevzal v úvahu ani to, že se spis opakovaně ztratil a tak bylo rozhodováno podle jeho rekonstruovaných zbytků a že pak některé rozhodující důkazy scházely.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. V řízení o žalobě na plnění z nájemní smlouvy soudy I. i II. stupně opodstatněně shledaly důvodnost žaloby, v níž se nároky žalobců opíraly o platně uzavřenou nájemní smlouvu, vztahující se k nebytovým prostorám. Pokud jde o tvrzenou pohledávku žalobců, tj stěžovatelů, z obsahu rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. srpna 2002 bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 21. prosince 1998 č. j. -86 byla mj. zamítnuta žaloba žalovaných ohledně částky 497.378,10 Kč, proti tomuto výroku žalovaní odvolání nepodali a proto označený výrok nabyl právní moci. Nejvyšší soud jako soud dovolací přezkoumal a posoudil předmětnou věc podle , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a s ohledem na důkazy provedené Obvodním soudem pro Prahu 8 se důvodně ztotožnil se zjištěním, že nájemní smlouva byla účastníky řízení uzavřena 12. května 1992 s účinností od 1. června 1992 platně, když žalobci jako pronajímatelé nemovitosti dne 20. dubna 1992 požádali o udělení souhlasu k výše uvedené smlouvě a příslušný úřad v Újezdě do 15 dnů o žádosti nerozhodl a když ve smyslu , ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, jestliže národní výbor do 15 dnů od obdržení žádosti o věci nerozhodl, mělo se za to, že souhlas byl udělen. Na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu, v němž se dovolací soud vypořádal se všemi námitkami v dovolání uplatněnými, tedy i s námitkou týkající se tvrzené dohody o narovnání sporných práv mezi účastníky ve smyslu obč. zákona, lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2004