Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 492/03

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Dagmar Lastovecké a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti PhDr. J. N., zastoupeného JUDr. et PhDr. J. P., CSc., aproti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. , a návrhu na zrušení ustanovení ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d, domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí a zrušení ustanovení (patrně ustanovení ), které mělo být aplikováno ve věci stěžovatele v řízení, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí.

Stěžovatel namítá, že postupem Krajského soudu v Brně, který odvolal původně nařízené jednání o jeho odvolání proti usnesení Městského soudu v Brně a posléze s odkazem na ust. (v rozsudku je správně uvedeno ust. ) projednal odvolání bez nařízení jednání, mu bylo upřeno právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Dle jeho názoru měl krajský soud povinnost předložit věc dle y ČR Ústavnímu soudu, a to pro rozpor ustanovení s ústavním pořádkem. Dle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, navrhuje stěžovatel zrušení ustanovení

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím krajského soudu z hlediska kompetencí daných mu u ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům, a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je pouhý nesouhlas stěžovatele s postupem soudu, který v řízení o odvolání stěžovatele proti usnesení soudu prvého stupně, kterým nebyla povolena obnova řízení, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , nenařídil jednání. Vlastnímu rozhodnutí stěžovatel nic nevytýká. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že soud se odvoláním stěžovatele řádně zabýval, přičemž v odůvodnění uvedl, že při přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, postupoval dle , ve znění před novelou provedenou , a to v souladu s bodem 16 přechodných ustanovení hlavy I, části dvanácté Rovněž výslovně uvedl, že s ohledem na znění ust. bylo ve věci možno rozhodnout bez nařízení jednání.

Za situace, kdy ust. , ve znění platném do novely provedené , umožňovalo odvolacímu soudu rozhodnout o odvolání, směřujícímu proti usnesení, bez nařízení jednání, a právě o takový případ se v projednávané věci jednalo, neboť odvoláním bylo napadeno usnesení soudu prvého stupně, neshledal Ústavní soud postup Krajského soudu v Brně jako neústavní, v jehož důsledku by mohlo dojít k porušení základních práv stěžovatele. Nesouhlas účastníka řízení s platnou právní úpravou procesního předpisu, navíc postrádající ústavněprávní argumentaci, není dostatečným důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti a obdobně ani nebyl důvodem pro postup soudu dle y ČR, tj. k předložení věci Ústavnímu soudu.

Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení , Ústavní soud v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu uvádí, že řízení o návrhu na zrušení právního předpisu je řízením akcesorickým, které "sleduje osud ústavní stížnosti". Pokud je tedy samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, odpadá tím současně i základní podmínka možnosti projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení (srov. např. sp.zn.

Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv.4, usn. č. 22)

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, Krajský soud v Brně rozhodoval v souladu s principy hlavy páté d, byl návrh dle ustanovení § , písm. b) , ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2004

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu