Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 79/04

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 16. března 2004 v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., t. č. ve Vazební věznici v Ostravě, zastoupeného advokátkou JUDr. V. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 12. 2003, sp. zn. , a proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů, neboť má za to, že jimi, resp. postupem obecných soudů bylo porušeno jeho základní právo vyplývající z d (dále jen "").

V záhlaví citovaným usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně byl stěžovatel ponechán ve vazbě, neboť soud shledal, že nadále trvají důvody vazby dle § 67 písm. a), c) tr. řádu. V odůvodnění svého usnesení okresní soud uvedl, že v návaznosti na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 7. 2003, č. j. - 288, a na základě nově zjištěných skutečností lze mít zato, že nadále stěžovateli hrozí vysoký trest, opakovaně se dopustil násilné trestné činnosti, z jeho vztahu k rodině sestry i jí samotné, jakožto i z jeho postojů je zřejmé, že nebezpečí opakování útoku nadále trvá.

Výše citované usnesení napadl stěžovatel stížností, která byla jako nedůvodná zamítnuta v záhlaví citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě. V odůvodnění svého rozhodnutí se stížnostní soud vyjádřil ke konkrétním důvodům, pro něž byl stěžovatel ponechán ve vazbě, a dále uvedl, proč nelze důvody vazby nahradit dle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. dohledem probačního úředníka. Jak stížnostní soud uvedl, konkrétní obava, že by se stěžovatel mohl trestnímu stíhání nebo trestu vyhýbat, vyplývá i z jeho samotného postoje, kdy lze dovodit, že je dána i konkrétní obava, že by stěžovatel mohl v trestné činnosti pokračovat, resp. že by dokonal trestný čin, o který se pokusil. Toto své tvrzení opřel stížnostní soud i o nově opatřený znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinické psychologie, jakož i o samotnou výpověď stěžovatele v přípravném řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vylíčil dosavadní průběh trestního řízení proti němu vedeného. Dále tvrdí, že se jednání, které mu je kladeno za vinu, nedopustil, přičemž soud prvního stupně tuto jeho obhajobu z důvodu, že ji pravděpodobně považuje za účelovou, nikterak neprověřil a zcela opominul jím navrhované provedení důkazů. Stěžovatel dále uvedl, že v záhlaví citovaných rozhodnutí nejsou obsaženy konkrétní skutečnosti odůvodňující útěkovou a předstižnou vazbu. Dále namítá, že zde neexistuje ani obtížnost věci ani jiné vážné důvody, které by odůvodňovaly jeho setrvání ve vazbě. Stěžovatel se domnívá, že postupem obecných soudů došlo k porušení y, a vzhledem k tomu navrhuje, aby Ústavní soud obě v záhlaví citovaná usnesení obecných soudů zrušil.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a že nic nebrání posouzení její důvodnosti.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y ČR). Není součástí obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněná ústavním pořádkem České republiky.

Pokud se týká institutu vazby, resp. právního obsahu vazby jako takové, Ústavní soud se již v minulosti ve své judikatuře vyjádřil, že obsah právního institutu vazby představuje vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Takové omezení za podmínky presumpce neviny slouží orgánům činným v trestním řízení uskutečnit a ukončit toto řízení, jehož primárním účelem přitom není jenom "spravedlivé potrestání pachatele", ale i "fair proces" (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 2., Praha, C. H. Beck 1995, str. 57).

Z předloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 7. 2002, č. j. - 5, přičemž vazba počala 24. 7. 2002 v 6.00 hod. Proti tomuto usnesení pak podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. , zamítnuta. Obžaloba pak byla podána dne 10. 12. 2002. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. , byl stěžovatel uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. a byl za to odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 let se zařazením podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. byla ve prospěch státu zabrána pistole zn. ME 38-Magnum-4R-cal. 4 mm, MADE IN GERMANY, v. č. 004563 s dřevěnou rukojetí, 50 ks nábojů SEILLER a BELLOT 4 mm FLOBERT a 9 ks nábojů zn. BROWNING ráže 7,65 mm. K odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně a stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 30. 5. 2003, sp. zn. tak, že napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k novému řízení a rozhodnutí.

Dne 16. 7. 2003 podal stěžovatel novou žádost o propuštění z vazby na svobodu, když o poslední žádosti bylo rozhodováno okresním soudem dne 7. 3. 2003, resp. dne 14. 5. 2003, kdy rozhodl stížnostní soud. Novou žádost Okresní soud v Novém Jičíně svým usnesením ze dne 18. 7. 2003, č. j. - 291 zamítl. Poté rozhodoval Okresní soud v Novém Jičíně v záhlaví citovaným usnesením ze dne 26. 11. 2003 o ponechání stěžovatele ve vazbě, proti němuž podal stěžovatel stížnost, která byla v záhlaví citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě zamítnuta.

Ohledně napadených usnesení Ústavní soud uvádí, že omezení osobní svobody stěžovatele v konkrétním případě není v rozporu s ústavním pořádkem republiky. Zásah do základního práva stěžovatele garantovaného y by představovalo takové rozhodnutí, jenž obsahuje povšechné a obecné odůvodnění a které je v podstatě jen citací textu příslušného zákonného ustanovení týkajícího se důvodu vazby, bez toho, že by odkazovalo na konkrétní okolnosti zakládající existenci vazebních důvodů (srov. např.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 20., C. H. Beck, Praha 2000, str. 235). K takovému zásahu ovšem v daném případě nedošlo, neboť oba soudy odůvodnily trvající vazební důvody na základě znalostí skutkových okolností a důkazní situace v dané fázi řízení a s ohledem na individuální podmínky stěžovatele. Ústavní soud tedy neshledal, že by v záhlaví citovanými usneseními došlo k porušení práv stěžovatele vyplývajících z y, neboť stěžovatel nebyl zbaven svobody nezákonně, ve vazbě pobývá na základě plně odůvodněného rozhodnutí soudu a nikdy mu nebylo nijak bráněno podat si opravný prostředek proti takovému rozhodnutí.

K argumentaci stěžovatele ohledně řízení v jeho trestní věci či neprovedení důkazů okresním soudem Ústavní soud uvádí, že mu nepřísluší zabývat se otázkami vztahujícími se k případné vině stěžovatele, zabývá-li se ústavností napadených vazebních rozhodnutí.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2004

JUDr. František Duchoň, v. r.

předseda senátu