Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 57/03

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti R. H., zastoupeného Mgr. I. K., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2002 sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 30. října 2001 sp. zn. , t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 1. 2003, napadá stěžovatel rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2002 sp. zn. , kterým tento soud jako soud odvolací zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 30. 10. 2001 sp. zn. , ohledně stěžovatele ve výroku o vině skutky uvedenými v bodech I., II., III. a IV., ve výroku o trestu a v celém výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 písm. a) trestního řádu tento soud znovu rozhodl tak, že stěžovatele (dříve obviněného) uznal vinným pokračujícím trestným činem podvodu [§ 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona], ve znění účinném od 1. 1. 2002, pokračujícím trestným činem podvodu [§ 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2002]. Za tyto trestné činy a za dva trestné činy zanedbání povinné výživy (§ 213 odst. 1 trestního zákona, § 213 odst. 1, 3 trestního zákona), které zůstaly odvoláním nedotčeny, uložil stěžovateli podle § 250 odst. 3 trestního zákona za použití § 35 odst. 1 trestního zákona trest odnětí svobody v trvání čtyř roků. Současně rozhodl odvolací soud o náhradě škody.

Stěžovatel napadeným rozsudkům vytýká, že jimi byla porušena jeho práva zakotvená v , a d (dále jen "").

S ohledem na skutečnost, že stěžovatel dne 20. 12. 2002 podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2002 sp. zn. dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, přerušil Ústavní soud usnesením ze dne 14. 10. 2003

sp. zn.

, řízení o předmětné ústavní stížnosti [podle ve spojení s , ], neboť shledal, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání může mít význam pro meritorní rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Ústavní soud vzal v úvahu rovněž skutečnost, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek ve vztahu k ochraně práv, kterého je možné v zásadě využít až po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele, proto stěžovatele zavázal, aby v zájmu zabránění nedůvodných průtahů v řízení před Ústavním soudem tento soud informoval o výsledku řízení o dovolání neprodleně poté, kdy se o něm dozví.

Přesto, že Ústavní soud uložil stěžovateli informovat tento soud o výsledku řízení o dovolání, tuto povinnost stěžovatel nesplnil. Ústavní soud si proto vyžádal zaslání písemného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo o dovolání stěžovatele rozhodnuto.

Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2003 sp. zn. , které Ústavní soud obdržel dne 10. 3. 2004, se zjišťuje, že dovolací soud podle ustanovení § 265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2002 sp. zn. , a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 30. 10. 2001 sp. zn. , v částech týkajících se stěžovatele.

Podle § 265k odst. 2 trestního řádu zrušil dovolací soud i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 trestního řádu přikázal dovolací soud Krajskému státnímu zástupci v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Ústavní soud je povinen zkoumat, a to dříve než přistoupí k meritornímu projednání ústavní stížnosti, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou dány podmínky pro její projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Jedním z atributů ústavní stížnosti, jak již bylo řečeno shora, je její subsidiarita, vyjádřená v ustanovení Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především prostředky, které zákon k ochraně práva konkrétnímu subjektu poskytuje.

V dané věci nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí ve věci samé, neboť po zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí dovolací soud vrátil věc k projednání a rozhodnutí Krajskému státnímu zástupci v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Je tedy zřejmé, že dojde k novému rozhodnutí ve věci. Ústavní soud proto konstatuje, že nejsou vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva stěžovatele ve smyslu ustanovení

S ohledem na tuto skutečnost, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle ustanovení ve spojení s ustanovením , jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2004

JUDr. Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj