Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 560/03

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. P., zastoupené JUDr. E. P., advokátkou,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení vlastnického práva chráněného d, domáhá, aby Ústavní soud vydal rozsudek, na jehož základě bude jako neodůvodněná zamítnuta žaloba proti stěžovatelce (v řízení u obecných soudů žalované), jíž se žalobkyně domáhaly přechodu vlastnického práva k předmětné zemědělské usedlosti v Horním Týnci.

V ústavní stížnosti upřesňuje, že rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 5. 2003, č.j. -145, (v pořadí třetí rozsudek) bylo ve věci rozhodnuto tak, že vlastnické právo k specifikovaným nemovitostem přechází ze stěžovatelky do podílového spoluvlastnictví žalobkyň, každé jednou polovinou, a to s odůvodněním, že stěžovatelka nabyla nemovitosti na základě protiprávního zvýhodnění v rozporu s tehdy platnými právními předpisy.

Proti tomuto rozhodnutí podala dne 25. 6. 2003 stěžovatelka prostřednictvím právní zástupkyně odvolání, původně pouze v blanketní podobě, a požádala o prodloužení lhůty k vypracování odůvodnění odvolání.

Krajský soud o odvolání rozhodl již 22. 9. 2003 (dle názoru stěžovatelky byl v tomto případě příliš horlivý, neboť až doposud rozhodoval v dlouhých časových úsecích), aniž vzal v potaz argumenty stěžovatelky a věc završil výrokem, že proti jeho usnesení není přípustné odvolání ani dovolání.

Z připojeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2003, č.j. -156, Ústavní soud zjistil, že ve lhůtě podané odvolání stěžovatelky proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 5. 2003, č.j. -145, bylo odmítnuto, neboť odvolání postrádalo náležitosti dle a a stěžovatelka, ačkoliv byla soudem o tom, jak má postupovat a o důsledcích nedoplnění odvolání poučena, v soudem stanovené lhůtě odvolání nedoplnila,

Ústavní soud se nejdříve zabýval tím, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

K návrhu stěžovatelky, aby Ústavní soud vydal rozsudek, kterým by jako neodůvodněnou zamítnul žalobu, jíž se žalobkyně domáhaly přechodu vlastnického práva k předmětné zemědělské usedlosti v Horním Týnci, Ústavní soud uvádí, že je dle článku 83y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a máu ČR a přesně vymezenou pravomoc a příslušnost, které nemůže překračovat. Z ustanovení písm. d)y ČR a , vyplývá, že Ústavní soud je oprávněn zrušit konkrétní pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, event. směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu, aby v porušování práva pokračoval, a přikázat mu, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné.

Stěžovatelka však navrhuje, aby Ústavní soud sám zamítl jako nedůvodnou žalobu, jíž se žalobkyně domáhaly přechodu vlastnického práva, o které navíc již bylo obecnými soudy pravomocně rozhodnuto. K takovému rozhodnutí, jak bylo objasněno, Ústavní soud podley ČR a není příslušný.

Podle , o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Tímto prostředkem je od 1. 1. 2001 také žaloba pro zmatečnost. Tou lze ve smyslu napadnout též pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. (Před novelou provedenou bylo proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, přípustné dle o.s.ř dovolání.) Stěžovatelka proto měla dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů, které uvádí ve své ústavní stížnosti, v rámci v řízení u obecných soudů, ještě před ústavní stížností, neboť ta má pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních řádných opravných prostředků k ochraně práv stěžovatele. Z tohoto důvodu je proto také nutné považovat návrh za nepřípustný.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh dle ustanovení a písm. e) , mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh, k jehož projednání není příslušný a jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2004