Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 1/04

Usnesení

Ústavního soudu ze dne 4. března 2004

sp. zn.

ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na posouzení souladu Smlouvy mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii (podepsané v Aténách dne 16. 4. 2003) s ústavním pořádkem podle y.

VýrokNávrh se odmítá.

Odůvodnění

Skupina 41 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podala Ústavnímu soudu návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii (podepsané v Aténách dne 16. 4. 2003) s ústavním pořádkem podle y (dále jen " ").

Podle názoru navrhovatelů je korektní a legitimní, aby byli voliči - občané České republiky příslušným ústavním orgánem o přistoupení České republiky k Evropské unii (tedy Ústavním soudem) informováni o tom, zda smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii je či není v rozporu s českým ústavním pořádkem a s kterým jeho ustanovením.

Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda jsou splněny formální předpoklady návrhu tak, aby byl projednatelný po stránce věcné.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění , návrh je nepřípustný, jestliže nebyl předložen v souladu s a 2.

Podmínky tohoto ustanovení jsou v souzené věci splněny.

Ustanovení citovaného zákona praví, že návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním zákonem podle y může podat skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů od okamžiku, kdy byl Parlamentem k ratifikaci vysloven souhlas, do okamžiku, kdy prezident republiky smlouvu ratifikoval. Toto ustanovení koresponduje s ústavního zákona České národní rady č. , České republiky, ve znění ústavního , podle něhož Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle a a s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací.

(Pro úplnost se poznamenává, že - ve smyslu čl. 10 odst. 1 a 2 citovaného ústavního zákona - k ratifikaci mezinárodní smlouvy, jíž mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci, je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu. Tato právní situace nastala právě v souzené věci tím, že dne 14. 11. 2002 byl schválen ústavní , o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně ústavního , České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Podle uvedeného ústavního zákona vyhlášený výsledek referenda, kterým bylo přistoupení České republiky k Evropské unii schváleno, nahrazuje souhlas Parlamentu k ratifikaci smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii. Výsledky referenda byly zveřejněny v oznámení prezidenta republiky č. 206/2003 Sb. ze dne 9. července 2003 o vyhlášení výsledků referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii konaného ve dnech 13. června 2003 a 14. června 20, v němž se pod bodem III. konstatuje, že přistoupení České republiky k Evropské unii bylo v referendu schváleno.)

Ústavní soud v tomto směru zjistil, že ratifikační ke smlouvě o přistoupení České republiky k Evropské unii byla podepsána prezidentem republiky Václavem Klausem dne 30. 9. 2003 a kontrasignována předsedou vlády Vladimírem Špidlou. Originál takto podepsané ratifikační y byl dne 3. 11. 2003 předán depozitáři uvedené smlouvy Ministerstvu zahraničních věcí Italské republiky, které toto přijetí dne 3. 11. 2003 stvrdilo.

Uvedená zjištění učinil Ústavní soud z kopie uvedené ratifikační y ze dne 30. 9. 2003, ze zprávy náměstka ministra zahraničních věcí ze dne 2. 2. 2004 č. j. 104084/2004-NMPE, z nóty ministerstva zahraničních věcí Italské republiky ze dne 3. 11. 2003 č. 692/4615 a z dopisu vedoucího Kanceláře prezidenta republiky ze dne 6. 2. 2004 č. j. KPR 1487/2004.

Za tohoto stavu je zřejmé, že návrh skupiny poslanců nebyl předložen v souladu s ustanovením č. , v platném znění, neboť skupina poslanců jej podala až po té, kdy prezident republiky smlouvu o přistoupení České republiky k Evropské unii ratifikoval.

Ústavní soud dodává, že navrhovatelé v bodě 7 a 8 návrhu zřejmě spojují akt ratifikace mezinárodní smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii s "platností mezinárodní smlouvy" (vyhlášení ve Sbírce mezinárodních smluv). Ústavní soud však upozorňuje, že jeho kompetence podle y se vztahuje výlučně k ratifikaci, nikoli k "platnosti mezinárodní smlouvy". Podpisem ratifikační y se uzavírá vnitrostátní proces projednání prezidentské mezinárodní smlouvy a aktem odevzdání této y depozitáři mezinárodní smlouvy, případně druhé smluvní straně se nevratně uděluje souhlas státu být danou smlouvou mezinárodněprávně vázán. Z povahy věci je tedy kompetence Ústavního soudu situována do fáze vnitrostátního projednání smlouvy, což je jedním z předpokladů toho, aby prezident republiky následně mohl projevit vůli státu být mezinárodní smlouvou vázán.

"Platnost mezinárodní smlouvy" je oproti tomu institutem, který je spojen až s účinky již mezinárodně platné a pro Českou republiku mezinárodněprávně závazné mezinárodní smlouvy, tedy smlouvy, kterou již prezident republiky spolupodpisem ratifikační y a jejím odevzdáním depozitáři či druhé smluvní straně v minulosti ratifikoval. Principy právního státu ovšem vyžadují, aby právo (tedy i právo mezinárodní a jeho jednotlivé prameny) byly svým adresátům dostupné. Proto právní řád spojuje (vnitrostátní) platnost mezinárodní smlouvy s jejím vyhlášením ve Sbírce mezinárodních smluv. Taková vnitrostátní platnost mezinárodní smlouvy může pojmově nastat teprve poté, kdy tato smlouva nabyla mezinárodněprávní platnosti a stala se pro Českou republiku mezinárodněprávně závaznou. Z její publikace ve Sbírce mezinárodních smluv lze naproti tomu usuzovat na její vnitrostátní závaznost (účinnost), pokud ovšem splňuje podmínky uvedené v hypotéze ustanovení y.

Proto senát Ústavního soudu návrh skupiny poslanců jako návrh nepřípustný - mimo ústní jednání - bez přítomnosti účastníků odmítl [ a odst. 2 písm. b) , v platném znění].

Za tohoto stavu - kdy je návrh odmítán toliko z důvodu formálního, takže věc po meritorní stránce posouzena nebyla - nepovažoval Ústavní soud (v souladu s ustálenou praxí) za funkční, aby návrh doručoval ostatním účastníkům řízení k vyjádření.