Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 568/03

Ústavní soud ČR rozhodl dne 10. března 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Jiřího Muchy a JUDr. Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti T. K., zastoupeného JUDr. Z. N., advokátem, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Domažlicích ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 10. 2003 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zrušil usnesení Okresního státního zastupitelství v Domažlicích ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. , jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování Domažlice ze dne 10. 9. 2003, sp. zn. ORDO-481/OOK-2003, kterým bylo ve smyslu § 160 odst. 1 tr. řádu proti němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zákona.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na obhajobu zakotvené v a základní právo zakotvené v d (dále jen ""). Zrekapituloval dosavadní průběh řízení a své tvrzení o porušení základních práv odůvodnil tím, že dle jeho přesvědčení Okresní státní zastupitelství se v podstatě jeho stížností vůbec nezabývalo a nepřihlédlo k jím uvedeným konkrétním důvodům. Je přesvědčen, že napadené usnesení je neúplné, nepřezkoumatelné a v rozporu s ust. tr. řádu a a odst. 2 tr. řádu, neboť z odůvodnění nejsou patrné konkrétní rozhodovací důvody ani rozsah provedeného přezkumu a v mnoha ohledech takový přezkum nebyl vůbec učiněn. Uvedl, že si je vědom toho, že Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat po věcné stránce usnesení o zahájení trestního stíhání. Domnívá se však, že nedostatečný a procesně vadný přezkum, vzhledem k závažnosti konkrétních stížnostních důvodů, se dotýká nejen práv zaručených mu trestním řádem, ale i práv zaručených muu, přičemž poukázal na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

.

Okresní státní zastupitelství v Domažlicích, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti podrobně popsalo dosavadní průběh řízení ve věci i dosud vzniklé a policejním orgánem řešené konflikty související s neurovnanými vztahy mezi stěžovatelem a jeho nevlastním otcem, tj. poškozeným R. K. Uvedlo, že na stěžovatele již byla podána obžaloba a hlavní líčení bylo Okresním soudem v Domažlicích nařízeno na den 28. 1. 2003, pod sp. zn. . Vyjádřilo přesvědčení, že napadeným usnesením nedošlo k namítanému porušení základních práv stěžovatele. O vině obviněného bude rozhodovat soud a dosud se na něj hledí jako na osobu nevinnou.

Policie ČR, Okresní ředitelství Domažlice, Služba kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti zrekapitulovalo dosavadní průběh řízení.

Poškozený R. K., v přípise, jenž nebyl sepsán advokátem, k ústavní stížnosti mj. uvedl, že se zcela ztotožňuje s postupem Okresního státního zastupitelství v Domažlicích. Navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl a dále uvedl, že se vzdává svého postavení vedlejšího účastníka.

Ústavní soud si dále vyžádal vyšetřovací spis Policie ČR, Okresní ředitelství Domažlice, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, sp. zn. 481/2003, a spis Policie ČR, Obvodního oddělení Domažlice 4, čj. ORDO-207/DO-TČ-2003.

Ústavní soud především přezkoumal, zda jsou naplněny procesní podmínky k tomu, aby mohl přikročit k zhodnocení toho, zda je ve věci samé ústavní stížnost důvodná či nikoli. Shledal, že podaná ústavní stížnost nevykazuje formálních vad, byla podána včas oprávněným stěžovatelem, přičemž Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní soud považuje ústavní stížnost za přípustnou, avšak z důvodů dále vyložených za zjevně neopodstatněnou.

Stěžovatel svojí ústavní stížností de facto brojí proti trestnímu stíhání jako takovému, resp. jeho zahájení. K tomu Ústavní soud připomíná, že trestní řízení, jako zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, podléhá v přípravném řízení permanentní kontrole státního zastupitelství a stěžovatel má ke své obhajobě v této fázi řízení k dispozici procesní prostředky, za které nutno považovat i právo obrátit se na státního zástupce a žádat postup ve smyslu např. ust. § 157a tr.řádu. V procesu, který probíhá, resp. byl teprve započat, lze i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném trestním řízení třeba považovat, s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustnou. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování o tvrzeném porušení principů řádného procesu dle a násl.d důsledně řídí principem subsidiarity. Z uvedeného plyne, že důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zabývat zásadně toliko po jeho ukončení vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv dle trestního řádu (viz např. usnesení , ze dne 3.5.1999). Doručením usnesení o zahájení trestního stíhání je realizována zásada řádného zákonného procesu zakotvená v y a tr. řádu, podle níž nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Závěr, že takové usnesení je schopné zasáhnout sféru ústavně zakotvených základních práv či svobod, dle názoru Ústavního soudu může přicházet v úvahu jen za situace, kdy by usnesení o zahájení trestního stíhání bylo spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, které by nebylo možno odčinit jinak nebo například pokud by zahájení trestního stíhání, respektive rozhodnutí státního zástupce o přezkumu stížnosti proti usnesení o jeho zahájení vykazovalo znaky evidentní libovůle, popř. postrádalo dostatečné odůvodnění; právě absolutní nedostatek takového odůvodnění vedl Ústavní soud ke kasaci rozhodnutí státního zástupce ve věci , na kterýžto nález stěžovatel argumentačně poukazuje.

Stěžovatelův případ je však jiný, neboť stěžované usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Domažlicích (stěžovatel nesprávně uvádí "usnesení Okresního státního zastupitelství") odůvodnila sice stručně, ale v rozsahu, který v žádném případě nemůže vést ať už k závěru o jeho absolutní nepřezkoumatelnosti nebo k závěru, že by toto rozhodnutí bylo výsledkem protiústavní svévole.

V dále probíhajícím trestním řízení bude na obecných soudech, aby při šetření všech pravidel trestního procesu v řízení rozhodly. Jen tyto soudy - a nikoli soud Ústavní - jsou povolány k rozhodování o vině a trestu za trestné činy (y). Je úkolem a povinností těchto soudů, aby při svém rozhodování nevykročily z kautel ústavnosti.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, v platném znění, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 10. března 2004

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu