Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 421/03

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů P. a M. S., obou zastoupených Mgr. K. V., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. srpna 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Formálně vadným návrhem se stěžovatelé obrátili k Ústavnímu soudu a poukazovali na nesprávný postup Obvodního soudu pro Prahu 5. Ve svém návrhu se zmiňovali o řízeních vedených pod sp. zn. , , , a trestním oznámení pro neoprávněné užívání bytu (ČTS: OR 5-38/SKPV-2003). Formální vady návrhu spočívaly v nepřiložení kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon), nebylo z něj patrno, čeho se stěžovatelé domáhají ( zákona) a byla zjištěna i formální vada v plné moci právního zástupce ( zákona). Tyto vady byly proto stěžovatelům prostřednictvím jejich právního zástupce vytknuty (č. l. 9 spisu Ústavního soudu).

V reakci na to stěžovatelé zaslali Ústavnímu soudu doplnění ústavní stížnosti, ve kterém odstranili vytknuté vady a navrhli, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2002 ( -117) a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. srpna 2000 ( -29).

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a její běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona).

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 14 spisu Ústavního soudu) nabyl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2002 ( -117) právní moci dne 19. března 2003. Tímto dnem tedy musel být stěžovatelům nejpozději doručen. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 4. září 2003, tedy z hlediska lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 2 zákona) zjevně opožděně. Z podání stěžovatelů, stejně jako ze zjištění Ústavního soudu, nevyplývá, že by stěžovatelé napadli označený rozsudek Městského soudu v Praze dovoláním.

Jestliže stěžovatelé podali svou ústavní stížnost po uplynutí 60denní lhůty, bylo ji nutno posoudit jako opožděnou [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], a jako takovou odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 25. února 2004