Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 241/02

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti L. U., právně zastoupeného Mgr. R. N., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2001, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozsudků obecných soudů, jimiž nebylo vyhověno opravnému prostředku stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost stěžovatele o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. , o důchodovém pojištění. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že shora uvedené soudy vydaly napadená rozhodnutí na základě řízení, ve kterém postupovaly v rozporu s , a to takovým způsobem, že tím porušily ústavně zaručené právo stěžovatele na soudní ochranu ( d).

Stěžovatel proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, a to s odkazem na ust. . Dne 27. 1. 2004 byla ústavní stížnost doplněna tak, že stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu kopii rozsudku Nejvyššího správního soudu, sp. zn. , ze dne 19. 11. 2003. Jak vyplývá z cit. rozsudku, Nejvyšší soud, k němuž bylo dovolání podáno, věc postoupil Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení řízení podle , . Po přezkoumání rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a řízení předcházejících jeho vydání neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou, a proto ji zamítnul.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost stěžovatele proti napadeným rozsudkům I. a II. stupně je nepřípustná.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ) a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V daném případě je posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, kasační stížnost. Ústavní stížnost proto musí směřovat vůči rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o této kasační stížnosti. Rozsudek Nejvyššího správního soudu byl vydán dne 19. 11. 2003, právnímu zástupci stěžovatele doručen dle podacího razítka dne 17. 12. 2003. V zákonné 60ti denní lhůtě byla sice kopie rozsudku doručena Ústavnímu soudu, nicméně argumentace samotné ústavní stížnosti nebyla o uvedené rozhodnutí doplněna a ani její petit nebyl doplněn o návrh na zrušení uvedeného rozsudku. Za této procesní situace nelze ústavní stížnost meritorně projednat, neboť nelze přezkoumávat ústavnost rozhodnutí soudu I. a II. stupně, aniž bylo napadeno rozhodnutí o kasační stížnosti, jakožto rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje.

Ústavní soud tedy ústavní stížnost odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2004