Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 551/03

Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele J. M., zastoupeného Mgr. J. H., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. června 2003 sp. zn. a Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. února 2003 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v základních právech (blíže neoznačených), zakotvených v d. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soud, který mu uložil povinnost k vyklizení předmětného bytu s poukazem na zjištění, že jeho matka, se kterou bydlel v bytě po jejím zemřelém otci a tedy svém dědečkovi, již získala jiný byt, rozhodl tak neoprávněně - po úmrtí uživatele přešlo právo užívání bytu jak na matku, tak i na něj, tj. na osoby sdílící s uživatelem ke dni smrti společnou domácnost. Poněvadž jim oběma vzniklo právo na náhradní byt, na jeho právu nemůže nic změnit skutečnost, že matka již uzavřela smlouvu o nájmu bytu jiného.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž byl stěžovatel, stejně jako druhá žalovaná - jeho matka, zavázán k vyklizení označeného bytu do 15 dnů od právní moci rozsudku a opodstatněně rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. V obsáhlém a vyčerpávajícím odůvodnění, za použití a výkladu ustanovení § 126, § 154 odst. 1, § 155 odst. 1 a § 184 písm. a) obč. zákona, ve znění účinném do 31. prosince 1991, se vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými a vysvětlil, v jakém postavení se žalovaný nacházel poté, co uživateli (později zemřelému) bylo v roce 1965 zrušeno jeho právo užívání služebního bytu, jakož i poté co uživatel 17. května 1983 zemřel a v bytě setrvali žalovaní, tj. stěžovatel a jeho matka. Na toto přiléhavé odůvodnění, jakož i na obsah rozhodnutí soudu I. stupně, lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2004