Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 383/03

Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného JUDr. D. S., advokátkou, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 2 KZn 6064/2002, spolu s návrhem na náhradu nákladů zastoupení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 2 a odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon], napadl stěžovatel rozhodnutí orgánu veřejné moci (usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 22. 5. 2003 - 2 KZn 6064/2002-10) a tvrdil, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo, které zásah státní moci umožňuje uplatnit jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon; podle odůvodnění ústavní stížnosti se stěžovatel domnívá, že mu bylo upřeno v rozporu se zákonem jeho právo na přezkoumání rozhodnutí Policie ČR - Správy Sm kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště Šumperk ČVS: PSM-56/OL-2002 ze dne 16. 12. 2002, kterým byla odložena věc podezření ze spáchání trestných činů porušování pravidel hospodářského styku ( tr. zák.), zneužívání informací v obchodním styku ( tr. zák.), nekalé soutěže ( tr. zák.) a dalších. Stěžovatel navrhl zrušení rozhodnutí krajského státního zastupitelství, jak je vpředu označeno, a domáhal se rovněž náhrady nákladů zastoupení podle zákona.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 22. 5. 2003 (2 KZn 6064/2002-10) byla zamítnuta stížnost stěžovatele jako podaná osobou neoprávněnou [§ 148 odst. 1 písm. b) tr. ř]. Z jeho odůvodnění se podává, že proti usnesení policejního orgánu o odložení věci, jak bylo vpředu označeno, podal stížnost bývalý jednatel společnosti I., spol. s r. o., P. M.. Dále zde bylo konstatováno, že tato společnost je v likvidaci a podle ust. § 72 obch. zák. zastupuje společnost před soudy a jinými orgány likvidátor společnosti. Stěžovatel proto není osobou oprávněnou, poškozenou v daném případě měla být spol. s r. o. I..

Z připojených příloh k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že oznámení o podezření ze spáchání trestného činu je podepsáno P. M. jako jednatelem společnosti I., spol. s r. o., a ke jménu a označení funkce jmenovaného v této společnosti je otištěno razítko společnosti I., spol. s r. o. Dále pak ze stěžovatelem připojené kopie výpisu z obchodního rejstříku I., spol. s r. o., vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. února 2002 ( -139) byl prohlášen na majetek této společnosti konkurs. Účinky konkursu nastaly dne 18. února 2002. Správcem konkursní podstaty byl ustanoven M. K..

Podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost mimo jiné i proto, že byla podána osobou neoprávněnou. Nestanoví-li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji zákon opravňuje; proti usnesení soudu může podat stížnost též státní zástupce, a to i ve prospěch obviněného (§ 142 odst. 1 tr. ř.). Proti usnesení o odložení věci může poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek (§ 159a odst. 6 tr. ř.). Právo podat stížnost proti usnesení o odložení věci má tedy pouze poškozený, oznamovatel pouze za situace, že je zároveň poškozeným. Oznamovatel má však právo být vyrozuměn o učiněných opatřeních podle § 158 odst. 2 tr. ř.

Státní zástupce v odůvodnění napadeného usnesení nesprávně argumentoval nepravdivým údajem, a to, že společnost je v likvidaci. Fakticky však byl na majetek společnosti prohlášen konkurs. Přesto je však zřejmé, že toto pochybení státního zástupce nemělo vliv na výrok ústavní stížností napadeného rozhodnutí - stížnost byla podána neoprávněnou osobou, neboť stěžovatel nevystupoval v pozici poškozeného. Ostatně oznámení o podezření ze spáchání trestného činu podal stěžovatel jako jednatel společnosti I., spol. s r. o., za kterou nebyl ke dni podání stížnosti oprávněn jednat. Ust. § 59 odst. 4 tr. ř. na danou procesní situaci nedopadá, neboť ze stížnosti bylo patrno, kdo ji podává.

Z takto rozvedených důvodů neshledal Ústavní soud žádné pochybení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, které by zasáhlo do stěžovatelových ústavně zaručených práv (svobod); proto ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí posoudil jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto rozhodnutí patrno. Odmítavý výrok současně zakládá nedostatek zákonných důvodů pro rozhodnutí o návrhu stěžovatele na náhradu nákladů zastoupení podle § 83 odst. 1 zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 12. února 2004