Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 120/03

Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele V. Y., zastoupeného Mgr. J. Z., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2002 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení Vrchního soudu v Praze s tím, že se rozhodnutím cítí dotčen v právu zakotveném v a v d. Uvedl, že soudy opřely svá rozhodnutí o výpisy z telekomunikačního provozu mobilních telefonů obžalovaného, přičemž pořizování předmětných výpisů orgány činnými v trestním řízení bez nařízení soudce nebylo v souladu s tr. řádu. V souvislosti s tím pak poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci a

. Poněvadž po novelizaci § 88a odst. 1 trestního řádu Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že procesní vadu, na kterou bylo dříve poukázáno, je možno v trestním řízení před Městským soudem v Praze zhojit za předpokladu, že po příkazu k vydání výpisu bude mít telekomunikační operátor příslušné údaje k dispozici a v tomto duchu byl hodnocen důkaz výpisem z telekomunikačního provozu v rámci odvolacího řízení, je dle stěžovatele stížností napadené rozhodnutí také v rozporu s označenými nálezy Ústavního soudu.

Předseda senátu Vrchního soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 27. března 2003 navrhl odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné dle , ve znění pozdějších předpisů, případně její zamítnutí podle cit. zákona.

Z obsahu stížností napadeného usnesení a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně - zákonnost a odůvodněnost napadených výroků o vině a trestu, přezkoumal také správnost postupu řízení, které rozhodnutí předcházelo a důvodně odvolání obžalovaného stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2002 č. j. -1267, kterým byl uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 let nepodmíněně se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a s trestem vyhoštění na dobu neurčitou, zamítl. V odůvodnění usnesení se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, když také vyčerpávajícím způsobem vyložil, na základě jakých důkazů a jejich hodnocení bylo jednání obžalovaného správně kvalifikováno jako trestný čin vraždy a uložen mu výše označený trest. Pokud jde o postup soudu při použití důkazu zprávou o telefonních hovorech, lze odkázat na přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně, z něhož se zjišťuje, že k provedení označeného důkazu - přečtením y, došlo za podmínek obsažených v tr. řádu, k opatření y pak v souladu s § 88a odst. 1 tr. řádu, přičemž Ústavní soud v citovaných nálezech vycházel ze závěrů učiněných z právní úpravy obsažené v trestním řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2001. Lze dodat, že proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl dne 28. května 2003 pod sp. zn. , dovolání dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, když zjistil, že bylo podáno z jiného důvodu, než je obsažen v § 265b tr. řádu.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2004