Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3/04

Ústavní soud rozhodl dne 19. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelky A. K., zastoupené JUDr. J. D., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2003 č. j. -130, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že se rozsudkem odvolacího soudu cítí dotčena v právu zaručeném jí a násl.d. Uvedla, že žaloba, prostřednictvím které se žalobce domáhal zaplacení částky 10.281,- Kč s příslušenstvím, byla soudem I. stupně po doplnění dokazování zamítnuta i poté, co předchozí zamítavé rozhodnutí ze dne 29. března 2000 odvolací soud dne 2. dubna 2001 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. K opětovnému odvolání žalobce byl rozsudek změněn tak, že bylo jeho žalobě vyhověno a proti žalované mu přiznána i náhrada nákladů řízení. Vyslovila přesvědčení, že odvolací soud při přezkoumávání rozhodnutí soudu I. stupně předkročil svá oprávnění, když opakovaně prováděl výslech účastníků a poté rozhodl tak, jak výše uvedeno. Proto považuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě za rozhodnutí, které není v souladu s provedenými důkazy a se skutkovými zjištěními, jakož i s ústavně stanovenými principy.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě zásah do práva, kterého se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, doplnil řízení výslechem žalované a s poukazem na odst. l písm. a) až c) a na opodstatněně shledal žalobu o zaplacení částky 10.281.- Kč s přísl., představující odstupné nárokované v souvislosti s ukončením pracovního poměru mezi účastníky dohodou z důvodu organizačních změn, oprávněnou a odvolání proti zamítnutí žaloby proto důvodným. V odůvodnění rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč neuvěřil tvrzením žalované, stojícím v rozporu s důkazy o obsahu předmětné dohody, o okolnostech, za nichž došlo k ukončení pracovního poměru žalobce, tedy s důkazy, jejichž zhodnocením bylo spolehlivě zjištěno, že k dohodě o rozvázání pracovního poměru z důvodů uvedených v ke dni 31. května 1999 mezi účastníky došlo a žalobci tak nárok na výplatu žalovaného odstupného vznikl. V hodnocení důkazů nebyl shledán rozpor s obč. soudního řádu, v postupu odvolacího soudu pak ani rozpor s obč. soudního řádu. Proto na odůvodnění jeho rozhodnutí lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ zák. č , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2004