Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 21/04

Ústavní soud rozhodl dne 19. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele V. G., , zastoupeného JUDr. L. M., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. července 2003 sp. zn. a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. prosince 2002 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení ve věci, v níž rozhodl rozsudkem Vojenský obvodový soud Prešov dne 26. června 1975 pod sp. zn. , dále usnesením dne 9. září 1992 sp. zn. a rozsudkem ze dne 30. září 1992 sp. zn. . Uvedl, že k jeho odsouzení jmenovaným vojenským soudem došlo pro nenastoupení služby v ozbrojených silách, tj. pro trestný čin podle § 269 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Poukázal na důvody, pro které byl návrh na obnovu řízení soudy zamítnut, na to, že v době odsouzení byl československým občanem, nyní je občanem České republiky a tedy na právo na ochranu českého soudu, dále pak na nálezy Ústavního soudu, v nichž šlo o problematiku týkající se odsouzení pro nenastoupení povinné služby z náboženských důvodů, i když nikoliv o problematiku související s rozdělením republiky, dále na rozhodnutí obecných soudů, kterými byla obnova řízení v analogických kauzách povolena, přestože šlo o obnovu řízení, které probíhalo u Vojenského obvodového soudu v Prešově nebo v Bratislavě. Z uvedených důvodů se rozhodnutími, proti nímž ústavní stížnost směřuje, cítí dotčen v právech zakotvených v , a d, v a , 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v Protokolu č. 7 k citované Úmluvě, jakož i v Všeobecné deklarace lidských práv.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni přezkoumal usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. -67, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení ve věci jeho odsouzení rozsudkem Vojenského obvodového soudu Prešov ze dne 26. června 1975 sp. zn. , jakož i usnesením téhož soudu ze dne 9. září 1992 sp. zn. a ze dne 30. září 1992 sp. zn. a stížnost odsouzeného proti usnesení soudu I. stupně opodstatněně neshledal důvodnou. Ve svém rozhodnutí se odvolací soud s poukazem na ustanovení a tr. řádu, jakož i na čl. II. odst. 5 vypořádal se všemi stěžovatelem uplatněnými námitkami. Na základě uvedených ustanovení byl Okresním soudem Plzeň-město důvodně zamítnut návrh na povolení obnovy řízení, v němž bylo pravomocně rozhodnuto Vojenským obvodovým soudem v Prešově, když tak návrh na povolení obnovy řízení směřoval proti rozhodnutí soudu, který se nenachází na území ČR, nýbrž na území státu cizího, a proto byla dána pravomoc soudů Slovenské republiky, nikoliv toho u kterého se stěžovatel obnovy řízení domáhal. Pokud se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává označených nálezů Ústavního soudu, je třeba dodat, že se tyto nevztahují k problematice řešené v napadených rozhodnutích, a současně zdůraznit, že novou interpretaci zákonných ustanovení vztahujících se k odepření nástupu vojenské služby s odkazem na svobodu náboženského vyznání, tedy změnu výkladu trestněprávní normy, nelze považovat za novou skutečnost, která by měla či mohla být důvodem obnovy řízení ( tr. řádu).

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2004