Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 539/03

Ústavní soud rozhodl dne 19. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele L. B., zastoupeného JUDr. V. S., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. srpna 2003 č. j. -3, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou ústavní stížností, po reakci na výzvu k odstranění vad návrhu i v ostatním splňující formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu, neboť se jím cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu zakotveném v d, nalézajícím svůj odraz adresovaný moci soudní v y ČR.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplynulo, že citovaným rozhodnutím (I.) bylo ve vztahu ke stěžovateli bez návrhu zahájeno řízení o přezkoumání způsobilosti k právním úkonům a (II.) k ochraně práv v tomto řízení mu byl ustanoven opatrovník.

Odvolání stěžovatele vůči oběma výrokům tohoto usnesení, podané v souladu s poučením v jeho závěru učiněným, následně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. října 2003 č. j. -12 v rozsahu směřujícím vůči výroku I., a to s poukazem na ust. , odmítl, přičemž současně výrok II. předmětného usnesení potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že Policie ČR dala podnět k zahájení řízení o jeho způsobilosti k právním úkonům na základě toho, že jí hlásil v období od 31. března 2003 do 27. července 2003 poškozování svého majetku a narušování soukromí. Jelikož se jí nepodařilo zjistit pachatele, jím podaná trestní oznámení odkládala. Stěžovatel vyslovil hypotézu, že se tak policie snaží vyhnout své povinnosti a proto se obrátila s uvedeným podnětem na soud. Pokud v něm zmiňuje jeho onemocnění před deseti lety, je již vyléčen, neužívá žádné léky a na lékařskou kontrolu chodí jedenkrát za půl roku, s ohledem na což mu konečně byla vrácena způsobilost k právním úkonům. Stěžovatel okresnímu soudu rovněž vytkl, že si před tím, než zahájil řízení, nevyžádal podrobnou zprávu o jeho zdravotním stavu od ošetřující lékařky, na základě níž by teprve posoudil, zda je dán skutečně důvod pro jeho zahájení.

S ohledem na tyto námitky se proto domáhal, jak patrno z formulace návrhového petitu, aby Ústavní soud napadené usnesení ve výroku I. zrušil.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není zpravidla oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv ( y ČR). Naznačené pochybení ve věci stěžovatele Ústavní soud neshledal.

V záhlaví uvedeným usnesením Okresní soud v Nymburce rozhodl ve vztahu ke stěžovateli o zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům, a to na základě podnětu Policie ČR ( ), přičemž se jedná o řízení, jež lze zahájit bez návrhu. V souladu s ust. stěžovateli ustanovil rovněž opatrovníka pro toto řízení. Povinnost vyžádat si zprávu od ošetřujícího lékaře, kteréžto pochybení soudu stěžovatel vytýká, zákon soudu rozhodujícímu o zahájení tohoto řízení neukládá. Je nepochybné, že věcné argumentaci stěžovatele odmítající postup soudu je otevřeno celé předmětné řízení, v němž bude rovněž již z povahy věci samotné přezkoumávána i důvodnost jeho zahájení, což nalezne svého výrazu v jeho završení konečným rozhodnutím, zohledňujícím i námitky stěžovatele. Nelze v této souvislosti odhlédnout ani od toho, že Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 28. listopadu 2003 č. j. -14 ustanovil znalce z oboru psychiatrie, jemuž uložil vypracovat znalecký posudek se zadáním zodpovědět tam konkrétně položené otázky stěžovatele se týkající a na předestřenou otázku ohledně důvodnosti zahájení řízení tak rovněž odpovídající.

Za této situace se Ústavní soud necítí být oprávněn a konstrukce právní úpravy ( a a násl. ) mu ani neumožňuje přezkoumávat (obsahovou) důvodnost zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům. Napadené usnesení má zákonný podklad ( y, y ČR), bylo vydáno příslušným orgánem ( y) a není projevem svévole ( y ČR). Zahájené řízení, byť by stěžovatele i mohlo v určitých ohledech zatěžovat, do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces takto svým samotným zahájením nezasahuje a v jeho rámci se stěžovateli dostane možnosti skutkově i právně v mezích jeho námitek řádně argumentovat.

Z těchto důvodů Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2004