Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 442/03

Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele J. D., zastoupeného JUDr. I. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2001 č. j. -50, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti, směřující proti výše označenému rozsudku, domáhal jeho zrušení a to spolu s rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. května 2001 č. j. -34. Uvedl, že podle jeho přesvědčení důvodně uplatnil nárok na náhradu škody, která mu vznikla v důsledku nesprávné činnosti Okresního soudu v Kladně, který o jeho podmíněném propuštění nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě, tj. bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě - zamítnutím žaloby soudem I. stupně a potvrzením jeho rozsudku soudem odvolacím se cítí dotčen v právu zakotveném v d, soudy bylo dále popřeno jeho právo na ochranu práv soudní cestou. Ve věci podal proti rozsudku soudu II. stupně dovolání, které však Nejvyšší soud dne 31. července 2003 usnesením č. j. -62 odmítl jako nepřípustné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Okresního soudu Praha-západ č. j. -34 a Krajského soudu v Praze č. j. -50 bylo zjištěno, že soud I. stupně dne 29. května 2001 zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal po České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR zaplacení částky 36.000,- Kč s příslušenstvím, když žalobu odůvodňoval tím, že mu průtahy v řízení o jeho podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody vznikla škoda v uvedené výši, představující jeho možný výdělek za 4 měsíce, po které nebyl dříve, než tak rozhodl soud, propuštěn. Krajský soud v Praze přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s § 212 věta první a s § 212a odst. 1 a 3 obč. soudního řádu a opodstatněně shledal, že Okresní soud Praha-západ zamítl žalobu po řádném zjištění skutkového stavu a důvodně se s jeho právními závěry ztotožnil. V odůvodnění rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem vyložil obsah § 61 odst. 1 trestního zákona, podle něhož při splnění předpokladů obsažených v odst. 1. písm. a) a b) tohoto ustanovení, může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, stejně tak vyložil, proč v postupu soudu neshledal okolnosti, které by z hlediska bylo možno charakterizovat jako nesprávný úřední postup - k návrhu na podmíněné propuštění, podaném odsouzeným dne 8. června 1999, bylo konáno dne 29. listopadu 1999 první veřejné zasedání, jež bylo odročováno i vzhledem k důkazním návrhům stěžovatele, pro naplnění podmínek propuštění dle tr. zákona byly vyžádány zprávy pro rozhodnutí nezbytné, k propuštění odsouzeného z výkonu trestu došlo 26. června 2000. Z usnesení Okresního soudu v Kladně č. j. -30 bylo zjištěno, že pro osvědčení odsouzeného soud stanovil zkušební dobu v trvání 7 roků.

Z výše uvedeného zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl, a proto byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2004