Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 404/03

Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele A. K., zastoupeného JUDr. N. O., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. června 2003 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 1999 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zaručeném a 4, jakož i d. Uvedl, že soudy neposkytly řádnou ochranu jeho právům, když mu soud II. stupně uložil povinnost vyklidit označený byt a ten žalobci předat ve lhůtě šesti měsíců od právní moci rozsudku, a když Nejvyšší soud, jako soud dovolací, jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně zamítl. Poukázal na okolnosti, za nichž předmětný byt začal užívat, na ústní uzavření nájemní smlouvy, která vznik jeho práva nájmu osvědčovala, na dobu po kterou byt řádně užívá a plní povinnosti s užíváním spojené, jakož i na situaci, ve které se po rozhodnutí soudu a nezájmu žalobce, tj. města Brna, smlouvu o nájmu s ním uzavřít ocitl. Proto soudy učiněná rozhodnutí, napadená ústavní stížností, považuje za tvrdá a v rozporu s obč. zák.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozsudku, kterým dovolání stěžovatele zamítl, opodstatněně vyslovil správnost právního názoru, dle něhož v případě, kdy k bytu svědčí jiné osobě právo na bydlení, nelze byt považovat za právně volný a tato okolnost vylučuje možnost vzniku práva nájmu k témuž bytu další osobě - tedy správnost právního názoru, z něhož vyšel odvolací soud v rozhodnutí, jímž změnil rozsudek soudu I. stupně a žalovanému uložil povinnost ve stanovené lhůtě předmětný byt vyklidit, když mu k němu právo na bydlení nevzniklo. Vypořádal se také s námitkou týkající se § 3 odst. 1 obč. zákona a možností jeho aplikace při rozhodování o žalobě na vyklizení bytu, když konstatoval, že podle citovaného ustanovení výkon práv a povinností, vyplývajících z občanskoprávních vztahů, nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy, přičemž na tomto základě je možno omezit jen stávající právo, nikoliv založit právo nové. Lze dodat, že k § 3 odst. 1 obč. zákona bylo nepochybně přihlédnuto při stanovení lhůty k vyklizení bytu v délce šesti měsíců, jak vyplývá z výroku rozsudku odvolacího soudu a jeho odůvodnění - hodnocení okolností pro použití citovaného ustanovení je věcí obecného soudu.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2004