Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 330/03

Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele Z. družstvo, zastoupeným JUDr. L. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2003 č. j. -270, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. června 2002 č. j. -242, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, stěžovatel napadl v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, jímž bylo zamítnuto dovolání proti tamtéž uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým tamní soud jako soud odvolací potvrdil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 22. října 1999 č. j. -154, a to v odvoláním napadené části výroku pod bodem I., jíž byl stěžovatel, takto žalovaný v řízení před obecnými soudy, zavázán zaplatit žalobci 96.165,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku byl napadený rozsudek nalézacího soudu krajským soudem změněn tak, že žaloba byla v této blíže specifikované části ohledně úroků z prodlení zamítnuta.

Stěžovatel ve svém návrhu tvrdil, že v jeho restituční věci, podřazené pod příslušná ustanovení , ve znění pro posouzení dané věci rozhodném, a týkající se náhrady za znehodnocení ideální poloviny blíže popsaných a označených nemovitostí v katastrálním území Bačkov, obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, jakož i v konečném důsledku právo vlastnické ( a d).

Své výhrady vyložené v rámci jednotlivých stížnostních bodů soustředil jednak na zpochybnění pasivní i aktivní legitimace účastníků předmětného sporu, dále zdůraznil svůj názor o promlčení uplatňovaného nároku, ke kterému obecné soudy nepřihlédly, a konečně poukázal na údajně nesprávné stanovení výše náhrady, kterou byl výše citovaným rozsudkem zavázán zaplatit tehdejšímu žalobci.

Stěžovatel se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedené rozsudky nálezem zrušil.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (, a y ČR). Není další odvolací instancí povolanou revidovat jejich skutková zjištění či korigovat právní posouzení učiněné těmito soudy v té které věci bez dalšího. Napadená rozhodnutí přezkoumal z pohledu ochrany ústavnosti (y ČR), přičemž porušení ústavních kautel, jichž se stěžovatel dovolával, neshledal.

Krajský soud v Hradci Králové i Nejvyšší soud svá rozhodnutí řádně v nezbytném rozsahu odůvodnily a jejich vývody lze považovat za ústavně komformní. Na obsah odůvodnění jejich rozhodnutí postačí v převážné části odkázat. Pokud se vlastní podstata námitek stěžovatele, mimo polemiku se skutkovými závěry vyvozenými ze znaleckého posudku, opírá o názor, dle něhož nárok ohledně náhrady za znehodnocení vydané ideální jedné poloviny nemovitostí a nárok upínající se k jejich předchozímu vydání se řídí odlišnými právními režimy (zejména stran aktivní a pasivní věcné legitimace, ale i podílové výše náhrady ve vztahu k určenému znehodnocení apod.), Ústavní soud jeho stanovisko k této otázce nesdílí. Jak již vyslovil v rámci své předchozí rozhodovací činnosti, smyslem zákona o půdě bylo zavázat k poskytnutí náhrady za znehodnocené vydávané nemovitosti právě ty právnické osoby, jímž svědčí povinnost je vydat (srov. např. nález ve věci

sp. zn.

, uveřejněný pod č. 115 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 15, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 1999, str. 141 a násl.). Je třeba tudíž přisvědčit Krajskému soudu v Hradci Králové, jakož i Nejvyššímu soudu, že poskytnutí náhrady za znehodnocenou vydávanou nemovitost nutno vždy spojovat s právním režimem vydávané věci, a to jak na straně povinné, tak i oprávněné osoby, neboť nárok dle je od tohoto nároku v daném směru odvozen.

Ohledně stěžovatelem vytýkaného promlčení se Ústavní soud ztotožňuje s názorem Nejvyššího soudu, tak jak byl vyložen v průběhu předcházejícího řízení v rozsudku ze dne 16. října 2001 č. j. -214, totiž že předmětné řízení o poskytnutí náhrady za znehodnocenou nemovitost je řízením o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky ve smyslu ust. , z čehož se podává, že pro posouzení včasnosti uplatnění nároku co do možného konečného rozsahu přiznané náhrady není rozhodující výše, v jaké byl původně uplatněn, nýbrž tato skutečnost kvalifikovaného nárokování práva u soudu samotná.

Po přezkoumání výtek stěžovatele tak dospěl Ústavní soud k závěru, že je třeba ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2004