Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 298/03

Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele L. M., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. března 2003 sp. zn. , Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2002 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2002 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení došlo jimi k porušení práv zakotvených v d, v písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v y. Uvedl, že proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, který zamítl jeho stížnost proti rozsudku soudu I. stupně, podal dovolání k Nejvyššímu soudu, ten je z formálně právních důvodů odmítl. Poukázal na situaci, za níž došlo k úmrtí jeho tety, a na to, v jakém stavu se nacházel on, na provedené důkazy včetně důkazu ohledáním místa činu, na hodnocení důkazů, z nichž soudy dovodily jeho úmysl tetu zabít, zejména důkazů o množství požitého alkoholu a tedy stavu jeho opilosti, jakož i na hodnocení znaleckého posudku PhDr. M. v souvislosti s těžkou opilostí, v níž se v kritické době nacházel. Z uvedených důvodů nesouhlasí s právním hodnocením skutku a z uvedeného důvodu podal také dovolání, které však Nejvyšší soud hodnotil jako dovolání, směřující do oblasti skutkových zjištění. Také soud II. stupně se, dle tvrzení stěžovatele, nevypořádal s obhajobou pokud jde o jeho opilost v době spáchání činu, nezabýval se důsledně znaleckým posudkem znalce v oboru psychologie PhDr. M., nedal jej do souvislosti s těžkou opilostí, v níž se v kritické době nacházel. To vedlo k nesprávnému hodnocení okolností činu a k závěru o jeho úmyslu, byť nepřímém, a to jak v rozsudku soudu I. stupně tak v odvolacím řízení.

Předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci ve svém vyjádření ze dne 30. června 2003 poukázal na obsah stížností napadeného usnesení, z jehož obsahu je zřejmé, že se soud zabýval všemi námitkami uplatněnými v odvolání a navrhl odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.

Předseda senátu Nejvyššího soudu k obsahu návrhu uvedl, že s námitkami stěžovatele v ústavní stížnosti uvedenými nelze souhlasit a poukázal na odůvodnění usnesení ze dne 27. března 2003, z něhož je zřejmé, z jakých důvodů bylo o dovolání rozhodnuto. Sdělil, že z těchto důvodů proto nepovažuje návrh, ve kterém napadá stěžovatel rozhodnutí Nejvyššího soudu, za opodstatněný.

Vrchní státní zástupce v Olomouci ve vyjádření ze dne 14. července 2003 označil ústavní stížnost za neopodstatněnou a navrhl její odmítnutí, když poukázal na obsah napadených rozhodnutí,

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud opodstatněně shledal, že obviněný, který v odvolání popíral úmysl poškozenou usmrtit a namítal, že soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a na základě těchto pochybení dospěly k nesprávným závěrům, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nenaplnil. V odůvodnění svého usnesení pak přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč uplatněné námitky nelze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani pod jiný zákonem stanovený důvod, když pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění o tom, že byl spáchán skutek tak, jak je ve výroku rozsudku soudu popsán, a to i pokud jde o zavinění. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byl obžalovaný stěžovatel uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou a současně mu bylo uloženo ochranné protialkoholní léčení, přezkoumal v souladu s § 254 odst. 1 trestního řádu a důvodně neshledal v postupu soudu při provádění a hodnocení důkazů a z nich učiněných závěrů pro vyhodnocení protiprávního jednání, jako jednání úmyslného ve smyslu § 4 písm. b) tr. zákona, pochybení. V odůvodnění usnesení se vypořádal se všemi odvolacími námitkami obžalovaného - vyložil, proč z provedených důkazů bylo nepochybně zjištěno, že fyzicky napadl bezbrannou devadesátiletou ženu a to velmi razantním způsobem - útoky, směřujícími jak do oblasti hlavy tak celého těla, a že tato v důsledku zranění krátce poté zemřela. Zhodnocením důkazů, včetně důkazů hodnotících stav opilosti obžalovaného a s ohledem na ni pak míru zachování jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností v době činu bylo také spolehlivě zjištěno, že obžalovaný jako pachatel trestného činu věděl, že svým jednáním může způsobit porušení či ohrožení zájmů chráněných zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§ 4 písm. b) tr. zákona]. Na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu i soudu I. stupně lze v dalším zcela odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2004