Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 533/03

Usnesení

Ústavního soudu ze dne 29. ledna 2004

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti politické strany R. M. S. proti rozhodnutí Ministerstva financí ze 14. 7. 2002 č. j. 143/65371/2002 o výplatě příspěvku na úhradu volebních nákladů podané spolu s návrhem na zrušení části , o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění " , která ve volbách získala nejméně 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů,".

VýrokNávrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem osobně doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 12. 2003 se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 14. 7. 2002 č. j. 143/65371/2002 o výplatě příspěvku na úhradu volebních nákladů. Spolu s předmětnou ústavní stížností podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka podává návrh na zrušení části , o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění " , která ve volbách získala nejméně 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů,". Uvedeným rozhodnutím cítí se být dotčena v základních právech plynoucích z y a d.

Z pohledu okolností skutkových Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, že stěžovatelka dopisem ze dne 29. 9. 2003 vyzvala Ministerstvo financí k úhradě příspěvku na úhradu volebních nákladů za volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané v červnu 2002 v celkové výši 4 632 500 Kč, přičemž Ministerstvo financí přípisem ze dne 7. 10. 2003 politické straně R. M. S. sdělilo, že ve stejné věci jí bylo již zasláno vyjádření, jež je nadále stanoviskem Ministerstva financí. V příloze předmětného přípisu byla přiložena kopie sdělení ministra financí ze dne 14. 7. 2003, dle něhož je ministerstvo při výplatě příspěvku na úhradu volebních nákladů vázáno ustanovením , o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého bude politické straně, politickému hnutí nebo koalici, která ve volbách do Poslanecké sněmovny získala nejméně 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů, za každý odevzdaný hlas ze státního rozpočtu uhrazeno 100 Kč. Jelikož politická strana R. M. S. získala ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu v červnu 2002 0,97 procenta z celkového počtu platných hlasů, Ministerstvo financí v předmětném sdělení konstatuje, že v daném případě nebyla splněna podmínka pro výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů, pročež ministerstvo nemůže vyplatit stěžovatelce jí požadovanou částku ze státního rozpočtu jako příspěvek na úhradu volebních nákladů za výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v červnu 2002. Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti uvádí, že originál sdělení ze dne 14. 7. 2003 jí nebyl doručen, a tudíž o něm byla informována až dnem 9. 10. 2003, kdy jí byl doručen přípis Ministerstva financí ze dne 7. 10. 2003.

Tenor ústavní stížnosti, jakož i s ní spojeného návrhu na zrušení části , ve znění pozdějších předpisů, pak spočívá ve tvrzeném rozporu uvedeného zákonného ustanovení s y a d.

Podle , ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Nepřípustnost v řízení o ústavních stížnostech je pak dána deficitem naplnění podmínek plynoucích ze zásady subsidiarity ( ), a to není-li dán důvod pro výjimku z uvedené zásady ( ).

Právní povahou sdělení Ministerstva financí vydaného podle , ve znění pozdějších předpisů, jakož i procesních prostředků k ochraně práva, které jím může být dotčeno, se Ústavní soud zabýval v nálezu

sp. zn.

[Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 16, nález č. 180]. Konstatoval v něm, že v daném případě ústavní stížností "nebylo napadeno rozhodnutí, nýbrž jiný zásah orgánu veřejné moci", pročež v případě důvodnosti ústavní stížnosti "v takovém případě Ústavní soud dle zakáže orgánu veřejné moci, aby v porušování práva a svobody pokračoval". Předmětný nález byl Ústavním soudem vydán dne 15. 12. 1999, tj. před nabytím účinnosti , , za situace, kdy český právní řád neumožňoval brojit správní žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu, jakož i za odlišné úpravy institutu správní žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (srovnej ustanovení a , ve znění platném do 31. 12. 2002, a ).

Změnou jednoduchého práva danou přijetím pozbyl právní názor Ústavního soudu obsažený v uvedeném nálezu, jenž byl vázán na předchozí právní úpravu správního soudnictví, relevanci. Právní úprava nová již v předmětné věci otevírá procesní prostředky k ochraně práva i na úrovni jednoduchého práva, přičemž je věcí správních soudů judikaturou vymezit odlišení zákonných pojmů rozhodnutí (úkonu správního orgánu) podle a nezákonného zásahu správního orgánu podle a násl. , a tím i vymezit podmínky odlišující institut žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a žaloby o ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu.

Na základě daného závěru nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost z důvodu nepřípustnosti podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Dle ustálené judikatury Ústavního soudu [usnesení

sp. zn.

(Sbírka rozhodnutí, svazek 4, usn. č. 22) a další] návrh na zrušení právního předpisu, podaný podle , sdílí osud ústavní stížnosti, je-li z procesních důvodů odmítnuta podle , ve znění pozdějších předpisů. Pro uvedené okolnosti Ústavní soud podle ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů, návrh na zrušení , ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítl. Pro uvedené okolnosti toliko jako obiter dictum Ústavní soud konstatuje, že po derogačním nálezu

sp. zn.

(Sbírka rozhodnutí, svazek 16, nález č. 137; vyhlášen pod č. 243/1999 Sb.) zákonodárcem přijatá dikce , ve znění , odpovídá i obecným podmínkám ústavnosti, jež v uvedeném nálezu Ústavní soud nastínil.