Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 242/03

Ústavní soud rozhodl dne 29. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele R. M., zastoupeného JUDr. J. G., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. února 2003 sp. zn. a Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. října 2002 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi, jakož i rozsudkem Okresního soudu v Karviné, cítí dotčen v právech zakotvených v , a d. Uvedl, že byl Okresním soudem v Karviné rozsudkem ze dne 21. května 2002 sp. zn. odsouzen pro trestný čin podvodu , 3 písm. b) trestního zákona a uložen mu trest odnětí svobody v délce 3 roků a 6 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem a dále bylo rozhodnuto o jeho povinnosti uhradit poškozené částku 2.311.000.- Kč. Proti rozsudku podal odvolání k soudu II. stupně, který je však dle § 256 tr. řádu zamítl, Nejvyšší soud pak dne 25. února 2003 jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. Poukázal na jednání, jež souvisela se získáním a čerpáním úvěrů a na to, že transakce s tím související byly konzultovány s bankou, a proto podle jeho přesvědčení je nelze považovat za podvodná, jak tato jednání hodnotily soudy. Dále uvedl, že v předmětném řízení nebyly provedeny důkazy, jichž se domáhal, s těmi, které provedeny byly, se soudy řádně nevypořádaly a správně je nehodnotily.

Předseda senátu Nejvyššího soudu ve svém vyjádření ze dne 30. května 2003 poukázal na obsah rozhodnutí, jímž bylo dovolání odmítnuto bez meritorního přezkoumání, když se neopíralo o zákonný dovolací důvod, a navrhl odmítnutí stížnosti směřující proti usnesení vydanému ve věci sp. zn. .

Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě dne 11. června 2003 sdělil, že stěžovatel v trestním řízení vedeném proti jeho osobě a obžalovanému ing. J. P. nebyl krácen ve svých právech na spravedlivý proces a na obhajobu a vyslovil přesvědčení, že nedošlo ani k porušení y nebo d. Proto navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.

Z obsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. října 2002 sp. zn. a Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2003 sp. zn. zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl - pokud jde o označené usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo dovolání obviněného dne 25. února 2003 odmítnuto dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, stěžovatel sám v návrhu ani nic tomuto rozhodnutí nevytýká. Krajský soud v Ostravě pak rozsudek soudu I. stupně ze dne 21. května 2002 č. j. -728 přezkoumal ve smyslu § 254 odst. 1 tr. řádu a opodstatněně shledal, že odvolání není důvodné, když soud I. stupně provedl ve věci řádné a úplné dokazování, důkazy náležitým způsobem vyhodnotil a pro výrok o vině použil správnou právní kvalifikaci. V odůvodnění usnesení, kterým bylo odvolání obžalovaného stěžovatele zamítnuto, se vypořádal se všemi jeho námitkami, uvedl na základě kterých důkazů byl učiněn závěr o vině obžalovaného, uložen mu trest a povinnost k náhradě škody. Proto na toto vyčerpávající odůvodnění lze v dalším odkázat. Je třeba dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v tr. řádu. Jestliže porušení tohoto ustanovení zjištěno nebylo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, učiněná obecnými soudy. Ústavní soud není vrcholem jejich soustavy a není ani oprávněn do této jurisdikční činnosti obecných soudů zasahovat ( a 90 ).

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2004