Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 38/03

Nález

pléna Ústavního soudu ze dne 13. ledna 2004

sp. zn.

ve věci návrhu Mgr. Stanislava Grosse, ministra vnitra, na zrušení obecně závazné vyhlášky města Litoměřice č. 4/95 o zákazu komunistické, fašistické a nacistické propagandy na území města Litoměřice (nález byl vyhlášen pod č. 57/2004 Sb.).

Vyhláška města Litoměřice č. 4/95 o zákazu komunistické, fašistické a nacistické propagandy na území města Litoměřice ze dne 6. dubna 1995 se zrušuje.

Odůvodnění

Dne 28. 7. 2003 obdržel Ústavní soud návrh ministra vnitra Mgr. Stanislava Grosse na zrušení obecně závazné vyhlášky města Litoměřice č. 4/95 o zákazu komunistické, fašistické a nacistické propagandy na území města Litoměřice, schválené zastupitelstvem města Litoměřice dne 6. 4. 1995 a účinné ode dne 3. 5. 1995.

Napadená vyhláška zní:

"VYHLÁŠKA

č. 4/95

o zákazu komunistické, fašistické a nacistické propagandy na území města Litoměřice

Městské zastupitelstvo v Litoměřicích usnesením ze zasedání ze dne 6. dubna 1995 vydává tuto obecně závaznou vyhlášku.

§ 1

Komunistická, nacistická a fašistická propaganda se na území města zakazuje.

§ 2

Komunistickou, nacistickou a fašistickou propagandou se rozumí:

a) Požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku.

b) Užívání symbolů těchto zločinných hnutí při jejich propagaci.

c) Zpochybňování zločinnosti režimů, které tato hnutí představovala.

§ 3

Schválená vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem, následujícím po dni jejího vyhlášení, tj. 3. května 1995."

Ministerstvo vnitra obdrželo předmětnou obecně závaznou vyhlášku po zrušení okresních úřadů a po převzetí jejich agendy v rámci přenosu kompetencí v oblasti dozoru nad zákonností právních předpisů obcí. Ministerstvo vnitra dospělo k názoru, že předmětná obecně závazná vyhláška je v rozporu se zákonem. Shodné stanovisko zaujal i Krajský úřad Ústeckého kraje ve svém vyjádření ze dne 15. 4. 2003. Vzhledem k tomu zahájilo Ministerstvo vnitra opatřením ze dne 5. 6. 2003 správní řízení o pozastavení její účinnosti. Během správního řízení město Litoměřice ve věci nezjednalo nápravu, a proto Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 27. 6. 2003 č. j. MS/1077/2-2003 účinnost předmětné obecně závazné vyhlášky pozastavilo. Uvedené rozhodnutí bylo doručeno dne 30. 6. 2003 Městskému úřadu v Litoměřicích a tímto dnem nabylo podle , o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, právní moci.

Ve svém návrhu, podaném podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a podle , ve znění pozdějších předpisů, ministr vnitra uvádí, že oprávnění obce vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech samostatné působnosti obce je sice zakotveno v y (dále jen " "), současně je však ústavně omezeno tak, že samostatná působnost obce, v jejímž rámci může být obecně závazná vyhláška vydána, může být stanovena jen zákonem ( y). Podle navrhovatele byl tímto zákonem v době vydání předmětné vyhlášky tehdy platný zákon ČNR č. , o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, v jehož ustanovení se uvádí, že při výkonu samostatné působnosti se obec řídí jen zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. Podle musí být takové vyhlášky se zákony a uvedenými právními předpisy v souladu. Okruh věcí svěřených do samostatné působnosti obcí (měst) byl příkladmo uveden v citovaného zákona. V době svého vydání byla předmětná obecně závazná vyhláška v rozporu s , a citovaného zákona. Po zrušení uvedeného zákona se předmětná obecně závazná vyhláška dostala do rozporu s , a Vydání předmětné vyhlášky nepatří ani do přenesené působnosti obcí, když v době svého vydání by v takovém případě byla v rozporu s tehdy platného zákona ČNR č. , ve znění pozdějších předpisů, a v současnosti s , ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na to, že orgány územní samosprávy mohou vydávat právní předpisy pouze na základě zákona a v jeho mezích a že předmětná vyhláška byla vydána bez výslovného zákonného zmocnění a zakazuje činnost, která nespadá ani do samostatné, ani do přenesené působnosti obcí, je podle návrhu ministra vnitra i v rozporu s , a a 3 y a d (dále jen " ").

Město Litoměřice ve vyjádření starosty města ze dne 18. 9. 2003 uvedlo, že bere na vědomí návrh na zrušení vyhlášky o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Litoměřice, aniž by se k němu vyjadřovalo.

Veřejný ochránce práv, kterému byl v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, zaslán stejnopis návrhu na zrušení vyhlášky, Ústavnímu soudu sdělil přípisem ze dne 10. 10. 2003, že do uvedeného řízení nevstupuje.

Podle , ve znění pozdějších předpisů, posuzuje Ústavní soud při rozhodování obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony a jedná-li se o jiný právní předpis, též se zákony, a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích u stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. V tomto směru ze zápisu z jednání městského zastupitelstva konaného dne 6. dubna 1995 v Litoměřicích Ústavní soud zjistil, že napadená vyhláška byla schválena při uvedeném jednání 14 hlasy pro, 5 hlasy proti, 6 se zdrželo hlasování. Protože zastupitelstvo obce tehdy mělo 27 členů, z nichž 2 nebyli přítomni jednání, lze konstatovat, že napadená vyhláška byla přijata kvalifikovaným způsobem ( zákona ČNR č. , ve znění pozdějších předpisů). Dále Ústavní soud zjistil, že napadená vyhláška byla řádným způsobem vyvěšena na úřední desce Městského úřadu v Litoměřicích dne 17. 4. 1995 a sejmuta dne 4. 5. 1995, takže nabyla účinnosti dne 3. 5. 1995 ( , 4 citovaného zákona). Ústavní soud má proto za to, že napadený předpis byl přijat a vydán ústavně předepsaným způsobem.

Ústavní soud se dále zabýval otázkou aktivní legitimace k podání návrhu. Po zrušení okresních úřadů byla pravomoc vykonávat dozor nad výkonem samostatné působnosti obcí přenesena na krajské úřady a Ministerstvo vnitra ( a násl. , ve znění pozdějších předpisů), stejně jako pravomoc vykonávat dozor nad výkonem přenesené působnosti obcí ( a násl. citovaného zákona). Návrh na zrušení předmětné obecně závazné vyhlášky tedy byl podle , ve znění pozdějších předpisů, a , ve znění pozdějších předpisů, podán oprávněnou osobou.

Podle názoru Ústavního soudu nebyla však napadená vyhláška přijata a vydána v mezích u stanovené kompetence, přičemž byla v rozporu se zákonnou úpravou obecního zřízení jak v době svého vydání, tak po změně této úpravy ve znění pozdějších předpisů. vymezuje totiž v pravomoc k vydávání obecně závazných vyhlášek tak, že zastupitelstva obcí je mohou vydávat pouze v mezích své působnosti. Předmětná vyhláška byla vydána v době platnosti zákona ČNR č. , ve znění pozdějších předpisů, který umožňoval obcím vydávat obecně závazné vyhlášky jak v samostatné, tak v přenesené působnosti. Samostatná působnost obce byla upravena v citovaného zákona tak, že v odstavci 1 byly jednotlivé činnosti patřící do samostatné působnosti obce uvedeny demonstrativně, zatímco v odstavci 2 byla samostatná působnost obce upravena tak, že obec dále zajišťuje ve svém územním obvodu hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého životního prostředí s tím, že jí nepřísluší výkon činností, které zvláštní zákony svěřují jiným orgánům jako výkon státní správy. Vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech náležejících do přenesené působnosti mohla obec pouze na základě zmocnění v zákoně a jeho mezích ( citovaného zákona). S ohledem na neexistenci takového zvláštního zákona zakládajícího přenesenou působnost obce v této oblasti nemohla být předmětná vyhláška v době svého vydání obecně závaznou vyhláškou vydanou podle citovaného zákona. Předmětná vyhláška je normou obsahující zákaz vykonávání činnosti pojmenované v ní jako "propaganda", tj. normou zakládající povinnosti fyzických nebo právnických osob omezené přitom pouze pro území obce Litoměřice. Termín "propaganda" je třeba interpretovat jako veřejné šíření, objasňování, obhajoby a doporučování nějakých myšlenek, názorů nebo postojů. Zákaz obsažený v předmětné vyhlášce tedy směřuje do oblasti svobody projevu vymezené v y jako právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Obdobně je svoboda projevu zakotvena i v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána (čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb. a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vyhlášené pod č. 209/1992 Sb.). Svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace mohou být podle y omezeny jen zákonem, jde-li o opatření nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Česká republika již taková přípustná omezení ochrany svobody projevu a šíření informací cestou zákona provedla [např. , a trestního zákona, , o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), , , c), e), a f) , o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud opakovaně ve svých nálezech (k tomu srov. např. nález ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, nález č. 47, vyhlášen pod č. 192/1996 Sb.; nález ve věci

sp. zn.

, tamtéž, nález č. 60, vyhlášen pod č. 203/1996 Sb.; nález ve věci

sp. zn.

, tamtéž, nález č. 46, vyhlášen pod č. 202/1996 Sb.) konstatoval, že pod samostatnou působnost obce nelze zahrnout i pravomoc k vydání obecně závazné vyhlášky, která by obsahovala zákaz činnosti, který ve své podstatě není ničím jiným než parafrází skutkových podstat trestných činů uvedených např. v a 261 trestního zákona. Tím, že vyhlášku takového obsahu vydalo, překročilo tedy město Litoměřice meze kompetencí stanovených u a zákonem ČNR č. , ve znění pozdějších předpisů. K tomu Ústavní soud dodává, že chce-li obec v tomto směru výslovně projevit svou politickou vůli, může tak případně učinit jinými adekvátními prostředky, nikoli však normativním aktem.

Základním východiskem úvahy Ústavního soudu v rámci posuzování návrhu ministra vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky města Litoměřice ze dne 6. 4. 1995 byla v daném případě úvaha o tom, zda předmětná vyhláška byla vydána v rámci působnosti obce a zda je v souladu se zákonem i ústavním pořádkem. Stejně jako v řadě obdobných případů dospěl Ústavní soud k závěru, že předmětná vyhláška byla vydána městem Litoměřice mimo jeho působnost založenou v rozhodné době zákonem ČNR č. , ve znění pozdějších předpisů a dále se zabýval otázkou, zda tento nedostatek působnosti obce trvá i po změně zákonné úpravy obecního zřízení , ve znění pozdějších předpisů. Vycházel při tom ze zásady, že pro úvahu soudu o souladu obecně závazné vyhlášky se zákonem i ústavním pořádkem je rozhodující znění právní úpravy platné v době rozhodování Ústavního soudu. Takovou úpravou je nyní , ve znění pozdějších předpisů, upravující jak samostatnou působnost obce ( a násl. zákona), tak i její působnost přenesenou ( a násl. zákona). Podle citovaného zákona již může obec vydávat obecně závazné vyhlášky výlučně v oblasti své samostatné působnosti, zatímco v oblasti přenesené působnosti vydává nařízení na základě zmocnění zákonem a v mezích zákonem stanovených ( ). Podle citovaného zákona může obec ukládat povinnosti obecně závaznou vyhláškou toliko v taxativně uvedených oblastech, anebo stanoví-li tak zvláštní zákon. Samotný rozsah samostatné působnosti obce je pak vymezen v citovaného zákona a citovaného zákona, přičemž žádné z uvedených ustanovení nezakládá působnost obce omezit základní práva a svobody svěřenou v y výlučně zákonu.

Na základě toho, co bylo výše uvedeno, proto dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená vyhláška je v rozporu s y, ustanoveními , a zákona ČNR č. , ve znění pozdějších předpisů. Po zrušení uvedeného zákona se předmětná obecně závazná vyhláška dostala do rozporu s , a , ve znění pozdějších předpisů. Aniž by bylo třeba se zabývat dalšími důvody uváděnými v návrhu, rozhodl Ústavní soud tak, že vyhláška města Litoměřice ze dne 6. 4. 1995 o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Litoměřice, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů ( ).