Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 301/03

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. P. B., advokátem, proti rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 23. 4. 2003, č. 541 210 2102/521, spojené s návrhem na zrušení , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 10. 6. 2003, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 6. 2003, napadl stěžovatel (bez právního zastoupení) výše uvedené rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žádost o částečný invalidní důchod, a současně brojil proti v záhlaví citovanému ustanovení, které je dle jeho názoru v rozporu s d (dále jen ""). K výzvě Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2003 stěžovatel odstranil vady předmětného návrhu tak, že prostřednictvím svého právního zástupce předložil příslušnou plnou moc a kvalifikovaný, tj. právním zástupcem sepsaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti. V něm stěžovatel navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí, což zdůvodňoval tím, že ač chtěl ve výkonu trestu odnětí svobody pracovat, nemohl, neboť nebyl pro práci zdravotně způsobilý; v důsledku toho nenaplnil požadavky , a tak mu bylo odepřeno hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, čímž bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci ve smyslu y. Vzhledem k tomu, že se dané rozhodnutí opírá o výše citované ustanovení, dále navrhuje, aby je Ústavní soud svým nálezem zrušil. Stěžovatel rovněž uvedl, že o jeho odvolání proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí nebylo Městským soudem v Praze dosud rozhodnuto, avšak ústavní stížnost má dle jeho názoru svým významem přesahovat jeho vlastní zájmy, a tak navrhuje, aby Ústavní soud postupoval podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Podle zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje. V posuzovaném případě takovým procesním prostředkem ochrany je správní žaloba ( a násl. , ), jež zřejmě podána byla, když stěžovatel tvrdí, že podal odvolání k Městskému soudu v Praze, ale zatím nebylo o něm rozhodnuto.

Stěžovatel se sice dovolává ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona, avšak v ústavní stížnosti důvody naplnění uvedeného ustanovení nekonkretizuje, přičemž ani Ústavnímu soudu z jeho činnosti není známo, že by se v případě stěžovatele jednalo o věc obecného dosahu, což vyplývá i ze specifické právní a osobní situace stěžovatele, a tak nebyl shledán důvod postupu podle citovaného ustanovení (vzhledem k tomu nebylo nutné se zabývat tím, zda došlo i k naplnění znaku "podstatného přesahování" - viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 1996, sp. zn. , publ. pod č. 280/1996 Sb.).

Z uvedených důvodů je ústavní stížnost nepřípustná, a tak ji Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona odmítl.

Protože Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu podaného podle ustanovení zákona, tzn. do návrhu na zrušení ustanovení , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení totiž představuje ve vztahu k ústavní stížnosti návrh akcesorický, takže za situace, kdy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, osud dané ústavní stížnosti sdílí rovněž návrh na zrušení citovaného ustanovení zákona (viz např. usnesení ze dne 3. 10. 1995,

sp. zn.

, publ. in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, usn. č. 22).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. ledna 2004