Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 498/02

Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele P. F., zastoupeného JUDr. J. X., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. března 2002 sp. zn. a Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 20. prosince 2001 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků, jimiž byl uznán vinným spácháním trestného činu loupeže dle ustanovení § 234 odst. 1, 3 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 12 let. Uvedl, že podle jeho přesvědčení důkazy v trestním řízení provedené svědčí v jeho prospěch či vzbuzují mnohé pochybnosti, výpovědi spoluobžalovaného označil za značně nevěrohodné a účelové, přestože se trestného činu nedopustil, byl na základě nesprávného hodnocení důkazů odsouzen. Jejich hodnocení učiněné soudy považuje za postup v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, zakotvenou v § 2 odst. 6 trestního řádu, jakož i s právy zaručenými v d.

Předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci se ve svém vyjádření ze dne 30. června 2003 odvolal na obsah stížností napadeného rozsudku.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku soudu II. stupně a usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud dne 13. listopadu 2002 odmítl dovolání obviněného dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu - usnesení dovolacího soudu ústavní stížností napadeno nebylo. Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, který přezkoumal v souladu s § 254 trestního řádu rozsudek soudu I. stupně, opodstatněně shledal jeho rozhodnutí, pokud jde o výrok o vině, tj. o spáchání trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 a 3 tr. zákona obžalovaným, správným, ve výroku o uloženém trestu pak odvolání důvodným částečně, na základě čehož výši trestu v rozsahu 14 let snížil na dobu 12 let. Odvolací soud se v rozhodnutí a jeho odůvodnění vypořádal se všemi obžalovaným uplatněnými námitkami, vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč v hodnocení důkazů o jednání obviněného v postupu soudu I. stupně nezjistil rozpor s § 2 odst. 6 tr. řádu. Vzhledem k obsahu námitek v ústavní stížnosti lze na rozsáhlé a přiléhavé odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci v dalším odkázat. Je třeba uvést, že jmenovaný soud ve veřejném zasedání projednal odvolání jak stěžovatele, tak odsouzeného M. R. a J. P. a hodnocení všech provedených důkazů, jak z odůvodnění rozsudku vyplývá, učinil i po pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2004