Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3521/14

Ústavní soud rozhodl dne 11. prosince 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. F., právně zastoupeného JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem Bohuslava Martinů 1051/2, 140 00 Praha 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 1014 sp. zn. a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2014 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 11. 2014, byla napadena rozhodnutí obecných soudů, označená v záhlaví tohoto usnesení. Stěžovatel se domnívá, že obecné soudy těmito rozhodnutími porušily jeho základní právo na soudní ochranu, garantované články 36 a násl.d.

Porušení principů spravedlivého trestního procesu spatřuje stěžovatel v extrémně vadném dokazování. Obecné soudy prý založily svůj odsuzující rozsudek na nehodnověrných důkazech, zatímco důkazy, které obviněný předkládal, buď soudy vůbec neprovedly, nebo je nesprávně vyhodnotily. Znalecké posudky nesplňovaly dle názoru stěžovatele požadavky na řádné znalecké posudky, a tedy došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu jí napadených rozhodnutí se zjišťuje:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 1014 sp. zn. byl stěžovatel (v trestním řízení "obviněný") uznán vinným zločinem vraždy podle , odst. 3 písm. i), písm. j) a byl mu uložen výjimečný trest odnětí svobody v trvání dvacet pět roků. Podle byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle tr. zákoníku se doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou pro účely podmíněného propuštění do výkonu trestu nezapočítává.

Proti prvoinstančnímu rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 9. 2014 sp. zn. tak, že odvoláním napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku, kterým bylo rozhodnuto, že podle § 54 odst. 4 tr. zákoníku se doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou pro účely podmíněného propuštění do výkonu trestu nezapočítává. V ostatních výrocích zůstal prvoinstanční rozsudek nezměněn.

V dané trestní věci nebylo podáno dovolání, resp. stěžovatel v ústavní stížnosti podání dovolání nijak nezmiňuje.

III.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (znění účinné od 1. 1. 2013).

V posuzované věci stěžovatel nepodal dovolání, a tudíž nevyčerpal všechny dostupné opravné prostředky.

Zásada subsidiarity ústavní stížnosti, na níž je ústavní soudnictví v České republice založeno, znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, jestliže náprava před jinými orgány již není možná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů upravujících příslušné (soudní) řízení, v daném případu z trestního řádu. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000 (všechny judikáty Ústavního soudu jsou dostupné v internetové databázi NALUS - http://nalus.usoud.cz)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv, uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci.

Pokud by Ústavní soud v rozporu se zásadou subsidiarity rozhodoval sám, aniž by předtím byly vyčerpány všechny možnosti, jak dosáhnout nápravy protiprávního stavu, mohl by nepřípustně zasáhnout do kompetence jiných státních orgánů (zde obecných soudů) a narušit zásadu dělby kompetencí. Proto v případech, kdy stěžovatel nevyužije všechny dostupné procesní prostředky nápravy, považuje Ústavní soud ústavní stížnost za nepřípustnou.

IV.

Je skutečností, že Ústavní soud v minulosti k problematice povinnosti vyčerpat dovolání v trestních věcech nepřistupoval zcela jednotně.

Ve starší judikatuře (např. usnesení

sp. zn.

nebo

sp. zn.

) se Ústavní soud mnohdy fakticky zabýval otázkou, zda stěžovatelem uplatněné námitky jsou podřaditelné pod zákonné dovolací důvody podle § 265b trestního řádu; na základě svého vlastního závěru někdy konstatoval, že není namístě trvat na vyčerpání dovolání, a ústavní stížnost posoudil jako přípustnou. K takové praxi docházelo zejména při posuzování možnosti uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Ke změně a následnému sjednocení judikatury Ústavního soudu ohledně posuzování přípustnosti ústavní stížnosti v případech nevyčerpání dovolání došlo po novelizaci ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2013. Podrobné zdůvodnění v současné době uplatňované judikaturní praxe Ústavního soudu je obsaženo ve Stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. (viz č. 40/2014 Sb.), jež je účinné od 18. 3. 2014. Toto Stanovisko se použije na ústavní stížnosti podané k Ústavnímu soudu dnem následujícím po dni vyhlášení stanoviska ve Sbírce zákonů (viz bod 28 Stanoviska).

Protože projednávaná ústavní stížnost byla podána dne 7. 11. 2014, je třeba při jejím posuzování aplikovat citované Stanovisko pléna Ústavního soudu.

Ze shora vyložených důvodů soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2014

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj