Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3029/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Říhy, zastoupeného JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou, se sídlem Na Hřebenech II, 1718/8, 140 00 Praha 4, proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 9. 4. 2013, č. j. -204, a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 30. 7. 2014, č. j. -419, za účasti Okresního soudu v Pelhřimově a Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 9. 2014, stěžovatel napadl usnesení Okresního soudu v Pelhřimově (dále jen "okresní soud") ze dne 9. 4. 2013, č. j. -2004 (dále jen "usnesení okresního soudu"), kterým bylo znaleckémuu STAVEXIS s.r.o. se sídlem Brno, Bodlákova 8, přiznáno znalečné ve výši 19.825 Kč. Rovněž napadl usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře (dále jen "krajský soud") ze dne 30. 7. 2014, č. j. -419 (dále jen "usnesení krajského soudu"), jímž bylo usnesení okresního soudu potvrzeno.

Stěžovatel namítá, že odvolací soud se v rozporu se svými povinnostmi dostatečně nevypořádal s jeho argumentací. Zejména přitom zdůrazňuje svůj nesouhlas se skutečností, že na zpracování posudku se v podstatné míře podílely osoby, které byly sice zaměstnanci znaleckéhou, ale nikoliv přímo soudními znalci. V tomto směru odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, například jeho nález

sp. zn.

, dle kterého "principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti."

Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě, a y (dále jen ""). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil, a rovněž, aby podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "") odložil jejich vykonatelnost.

II.

rozeznává podle svého jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud musí stěžovateli bezpochyby v obecné rovině přisvědčit potud, že principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Ústavní soud však obsah usnesení krajského soudu hodnotí zcela opačně, než stěžovatel. Nutno konstatovat, že toto rozhodnutí je řádně, ba podrobně, odůvodněno. Na stěžovatelem vznášené argumenty reaguje, a vypořádává se s nimi, včetně (stěžovatelem nejvíce akcentované) otázky osob, které se mohou podílet na zpracování znaleckého posudku.

Ačkoliv stěžovatel v ústavní stížnosti hovoří o absenci odůvodnění, zřejmě měl na mysli spíše to, že s právními názory obecných soudů nesouhlasí. V tomto směru má však jeho argumentace charakter polemiky se závěry obecných soudů nacházející se toliko v rovině práva podústavního, kdy je nutno připomenout, že není úlohou Ústavního soudu, aby svým uvážením nahrazoval hodnocení soudů obecných (srov. , 90 a 91y).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2014

Jiří Zemánek

předseda senátu