Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2948/14

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, I. P. Pavlova 185/6, zastoupené JUDr. Karlem Vítkem, advokátem se sídlem Olomouc, Dobrovského 25, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. června 2014 č. j. -39, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 5. září 2014, stěžovatelka podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhovala zrušení rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. června 2014 č. j. -39 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím ve výroku II., ve kterém rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle d (dále jen "").

2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. -39 bylo zjištěno, že stěžovatelka se návrhem na vydání platebního rozkazu, doručeným okresnímu soudu dne 12. února 2014, domáhala zaplacení částky 547 Kč s příslušenstvím z důvodu nezaplacené faktury ze dne 1. října 2013, za laboratorní vyšetření na přítomnost návykových látek na základě požadavku Policie České republiky a žádosti žalovaného po provedené dopravní kontrole. Okresní soud dne 25. února 2014 vydal platební rozkaz, kterým žalovanému uložil zaplacení žalované částky. Vzhledem k tomu , že se platební rozkaz nepodařilo žalovanému doručit, okresní soud jej usnesením ze dne 27. května 2014 č. j. -29 zrušil. Rozsudkem napadeným ústavní stížností pak uložil žalovanému zaplatit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud své rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení stěžovatelce opřel o ustanovení s tím, že nebylo prokázáno doručení předžalobní výzvy a výzvy ze dne 22. listopadu 2013 a ze dne 5. prosince 2013 nejsou výzvy podle citovaného ustanovení, když neobsahují upozornění na podání žaloby u soudu.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že se neztotožňuje se závěry učiněnými okresním soudem do nákladového výroku. Stěžovatelka tvrdila, že povinnost podle ustanovení splnila, výzvu k plnění žalovanému odeslala a proto má za to, že soud vyložil ustanovení co do obsahu výzvy nesprávně - příliš extenzivně, aniž by pro takový výklad měl oporu a tím stěžovatelku krátil v jejich právech na spravedlivý proces.

4. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muy (dále jen "") a konstatuje, že argumenty, které stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, nevedou k závěru, že ústavní stížnost je opodstatněná.

5. Podle ustanovení senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle ustanovení , ve znění , musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [, písm. d)y].

7. Rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení ve vztahu k zachování práva na spravedlivý proces se Ústavní soud již opakovaně zabýval a uvedl, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se mohou účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou roveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé [srov. usnesení ze dne 5. srpna 2002

sp. zn.

(U 25/27 SbNU 307) a ze dne 3. února 2011

sp. zn.

in http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud zásadně stojí na stanovisku, že rozhodnutí uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů. Připouštěnou výjimku představují situace, kdy vady rozhodnutí dosahují kvalifikované intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Ústavní soud je tedy oprávněn posoudit, zda postup nebo rozhodnutí obecných soudů při rozhodování o nákladech řízení vyhovovalo obecným požadavkům procesní spravedlivosti, obsaženým v hlavě pátéy, resp. v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

8. Ústavní soud rovněž ve své dřívější rozhodovací praxi [kupř. nález ze dne 17. března 2009

sp. zn.

(N 59/52 SbNU 583) a usnesení ze dne 25. listopadu 2013

sp. zn.

, dostupné v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz] zaujal stanovisko k tzv. bagatelním sporům, podle kterého pokud vylučuje u bagatelních věcí přezkum v odvolacím řízení, což v obecné rovině není v rozporu s článkem 36 odst. 1y, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky přesunut do roviny ústavního soudnictví. Proto rozhodnutí soudu, proti němuž není přípustné ani odvolání, lze úspěšně napadat ústavní stížností jen v případech, kdy stěžovatel utrpěl podstatnou újmu a současně došlo k extrémnímu vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální.

9. V posuzovaném případě ke vzniku podstatné újmy nedošlo a nebyl ani zjištěn mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah. Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněnýchu a Úmluvou.

10. Na základě uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

11. Z důvodu odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady podání, která spočívala v nepřiložení kopie napadeného rozhodnutí ( ), neboť za dané situace by se jednalo o formalismus.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 1. prosince 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu