Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2677/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti 1) Evy Sedláčkové, zastoupené JUDr. Natašou Láníčkovou, advokátkou, AK se sídlem Bratislavská 25, 693 01 Hustopeče, a 2) Václava Sedláčka, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 č. j. -41 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2013 č. j. -15, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v a d (dále jen "") domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o žalobě na ochranu oprávněného dědice.

Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatelka se žalobou domáhala určení, že žalovaní Karolína a David Vaňkovi nejsou dědici po Anežce Kolesíkové, zemřelé dne 26. 12. 2001, a že dědičkou po zemřelé je stěžovatelka. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 14. 5. 2013 č. j. -5 řízení o žalobě zastavil podle ustanovení Svoje rozhodnutí odůvodnil poukazem na to, že o důvodném vydědění stěžovatelky její matkou Annou Kolesíkovou již pravomocně rozhodl, a to rozsudkem ze dne 24. 10. 2007 č. j. -116 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2008 č. j. -146, který nabyl právní moci dne 1. 12. 2008. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné.

V ústavní stížnosti stěžovatelka nepopřela, že pravomocným rozsudkem v dřívějším řízení vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. bylo rozhodnuto, že není dědičkou po zemřelé Anežce Kolesíkové. Namítla však, že po skončení tohoto řízení Policie ČR vyslechla Moniku Mouricovou a Drahomíru Solaříkovou a z výpovědí těchto svědkyň vyšlo najevo, že tyto v soudním řízení nevypovídaly pravdivě, neboť si s odstupem času vše dobře nepamatovaly. Stěžovatelka tvrdila, že důvody pro vydědění nebyly od počátku dány, a zpochybnila platnosty o vydědění sepsané notářským zápisem. Nové důkazy (výpovědi svědkyň a svědecké prohlášení rodičů Moniky Mouricové) označila za zásadní a vyjádřila přesvědčení, že se jimi soud měl po podání nové žaloby zabývat.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Podstatu ústavně právní argumentace představoval nesouhlas stěžovatelky se zastavením řízení.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté patří mezi podmínky řízení, k nimž soud přihlíží kdykoliv za řízení ( ), a představuje neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, který je důvodem k zastavení řízení ( ). Předpokladem ovšem je, že jde o totožnou již pravomocně rozsouzenou věc. Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení.

Nahlížeje na posouzení podmínek řízení a v jejich důsledku na rozhodnutí o zastavení řízení o žalobě na ochranu oprávněného dědice ve shora naznačených mezích, Ústavní soud důvod ke svému zásahu neshledal. Z odůvodnění rozhodnutí přiložených k ústavní stížnosti ověřil, že soudy všech tří stupňů přiměřeným a přezkoumatelným způsobem uvedly, jak dospěly k závěru o totožnosti věci projednané a rozhodnuté v řízení vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. s věcí nyní vedenou pod sp. zn. .

Pokud stěžovatelka namítla porušení y, podle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, Ústavní soud připomíná, že i obecný soud musí postupovat v rámci pravidel daných příslušnou procesní normou - - a respektovat zde stanovená pravidla řízení; v opačném případě by se sám dopustil nezákonnosti. Brání-li zákonná překážka, aby soud mohl znovu projednávat stejnou věc, o které již bylo pravomocně rozhodnuto, nelze takový postup hodnotit jako odepření spravedlnosti.

Ke kritice hodnocení důkazů a pravdivosti svědeckých výpovědí Ústavní soud uvádí, že shodné námitky stěžovatelka uplatnila před Ústavním soudem již dříve, a to v ústavních stížnostech, kterými napadla rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o žalobě na určení dědického práva a v řízení o žalobě na obnovu řízení. Obě ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněné usneseními ze dne 8. 2. 2011

sp. zn.

a ze dne 12. 3. 2013

sp. zn.

.

II.

Podle ustanovení je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Podle ustanovení soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Ústavní soud zjistil z napadených rozhodnutí obecných soudů, že stěžovatel Václav Sedláček nebyl účastníkem řízení vedeného před Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. , a proto nebyl aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti nim směřující.

III.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatelky podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") jako návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost stěžovatele podle ustanovení , jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Učinil tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jediným, a to senátním rozhodnutím, neboť k odmítnutí návrhu pro zjevnou neopodstatněnost je povolán senát.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2014

Vlasta Formánková, v. r

předsedkyně senátu