Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2007/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Michala Zahradníčka, zastoupeného JUDr. Petrou Stupkovou LL.M., advokátkou, se sídlem Jáchymova 26/2, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2014, č. j. -112, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 6. 2014, stěžovatel napadl usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 19. 3. 2014, č. j. -112 (dále jen "usnesení krajského soudu"), kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Benešově (dále jen "okresní soud") ze dne 30. 1. 2014, č. j. -98, jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozsudku okresního soudu ze dne 3. 12. 2013, č. j. -70, podle (dále jen "OSŘ") pro opožděnost.

Stěžovatel přiznává, že na jeho straně došlo při podávání předmětného odvolání k pochybení, kdy dne 14. 1. 2014 jeho právní zástupce odeslal na podatelnu okresního soudu e-mailovou zprávu podepsanou zaručeným elektronickým podpisem právního zástupce obsahující text "Vážení, v příloze si dovolujeme zaslat podání ve věci vedené pod sp. zn. a současně požádat o předání ke zpracování", avšak samotné odvolání (ani žádné jiné přílohy) e-mail neobsahoval. Vlastní text odvolání stěžovatel zaslal elektronicky až dne 23. 1. 2014.

Stěžovatel ale přesto nepovažuje odmítnutí svého odvolání pro opožděnost za správné. Dle jeho názoru totiž měla po jeho vadném podání ze dne 14. 1. 2014 následovat výzva k opravě nebo doplnění podání podle . Pokud se tak nestalo a obecné soudy vyšly z toho, že odvolání podal až dne 23. 1. 2014, a odmítly jej proto jako opožděné, má za to, že postupovaly příliš formalisticky.

Z uvedených důvodů je přesvědčen, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v d (dále jen ""). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

II.

, o Ústavním soudu (dále jen ""), rozeznává podle svého jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a , 91y - dále jen "Ústava"). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y je ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod, tedy ústavnosti (y), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů, jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících právě ono porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Krajský soud ve svém rozhodnutí vysvětlil, že stěžovatelovo podání ze dne 14. 1. 2014 bylo natolik vadné, že v úvahu nepřipadal ani postup dle , kdy nebylo možno z jeho obsahu seznat ani to, o jaký procesní úkon se má jednat, a jaké vady čeho by měly být odstraňovány. Ústavní soud nemá za to, že by závěry krajského soudu v tomto směru neodpovídaly dané právní úpravě v a charakteru stěžovatelova podání ze dne 14. 1. 2014, ze kterého vskutku nelze dovodit ani tu skutečnost, že by se mělo jednat o podání nějakého opravného prostředku.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle , ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2014

JUDr. Jiří Zemánek

předseda senátu