Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3111/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Tomečky, zastoupeného Mgr. Sylvou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem Americká 15, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. července 2014 č. j. -262 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. ledna 2014 č. j. -242 ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. března 2014 č. j. -247, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností ze dne 19. 9. 2014, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 9. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, a to s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu ve smyslu , a d a y (dále jen " ") ve spojení s y a právo na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále že jimi byl porušen princip právní jistoty a princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí, a proto že jsou v rozporu s y. Současně stěžovatel navrhl, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.

2. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ve znění opravného usnesení bylo rozhodnuto, že stěžovatel jakožto žalovaný je povinen zaplatit žalobci Miroslavu Krejčíkovi částku 2 400 Kč a částku 3 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I), v částce 40 800 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II), stěžovateli bylo uloženo zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 26 136 Kč (výrok III) a dále žalobci bylo uloženo zaplatit státu na znalečném 16 049 Kč a stěžovateli z téhož titulu bylo uloženo zaplatit státu 5 640 Kč (výrok IV).

3. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") bylo odmítnuto podle (dále jen " ") odvolání stěžovatele proti výše uvedenému rozsudku s tím, že není přípustné ve smyslu , a také jím bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

II.

Argumentace stěžovatele

4. V ústavní stížnosti stěžovatel městskému soudu vytýká, že jeho odvolání odmítl jako nepřípustné, aniž by vzal v úvahu, že výrok o náhradě nákladů řízení a jeho "vadnost" vychází z celé původně žalované částky ve výši 46 900 Kč, a nikoliv 3 700 Kč.

5. Dále stěžovatel namítá, že obvodní soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, když rozhodl o nákladech řízení na základě ustanovení , přičemž upozorňuje, že ač byl v 7 let trvajícím sporu úspěšný, musí neúspěšné protistraně hradit náklady řízení, resp. že v základu nároku na náhradu bolestného měl žalobce pouze třetinový úspěch a že v případě základu nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění nebyl žalobce úspěšný vůbec. U nákladů státu (za znalecké posudky) přitom obvodní soud postupoval jinak - tyto rozdělil podle poměru úspěchu ve věci.

III.

Formální předpoklady projednání návrhu

6. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

7. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

8. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

9. Podle žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

10. Jak již bylo výše uvedeno, napadeným usnesením městského soudu bylo odmítnuto stěžovatelovo odvolání, přičemž stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že městský soud vyložil ustanovení nesprávně a že tedy odvolání v dané věci bylo přípustné. Za tohoto stavu měl ovšem stěžovatel povinnost před podáním ústavní stížnosti podat žalobu pro zmatečnost, resp. daný mimořádný opravný prostředek "vyčerpat" (tedy dosáhnout rozhodnutí o něm), přičemž z ničeho neplyne, že by se tak stalo (srov. i ). Vzhledem k tomu nelze považovat ústavní stížnost za přípustnou ( ).

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

12. Nutno také vzít v úvahu variantu, že v souzené věci odvolání nebylo přípustným opravným prostředkem. V takovém případě měl stěžovatel povinnost podat ústavní stížnost proti rozsudku obvodního soudu v zákonem stanovené lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se o příslušném zásahu (tj. rozhodnutí) dozvěděl (§ 72 odst. 5 zákona o Ústavním soud). Z přiložené kopie napadeného rozsudku obvodního soudu plyne, že nabyl právní moci dne 5. 4. 2014, z otisku podacího razítka na obálce, ve které byla ústavní stížnost doručena, lze pak zjistit, že tato byla podána k poštovní přepravě dne 19. 9. 2014. Je tedy zřejmé, že stěžovatel nemohl podat ústavní stížnost ve vztahu k tomuto rozsudku včas, a proto by ji Ústavní soud musel rovněž odmítnout, a to podle .

13. Tomuto postupu nebrání ani skutečnost, že obvodní soud v poučení svého rozsudku uvedl, že lze proti němu podat odvolání. Nejde zde o pochybení, neboť odvolání nebylo nepřípustné - mohl je totiž podat žalobce, protože jeho žaloba byla zamítnuta co do částky vyšší než 10 000 Kč. Stěžovatel byl v soudním řízení zastoupen advokátem, takže se mohl (a měl) v dané procesní problematice zorientovat, ostatně ani on sám v ústavní stížnosti nenamítá, že se řídil předmětným poučením soudu, a proto že namísto ústavní stížnosti podal proti citovanému rozsudku obvodního soudu odvolání.

14. Vzhledem k výsledku tohoto řízení nejsou splněny zákonné podmínky pro to, aby Ústavní soud uložil některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil stěžovateli jeho náklady řízení ( ), a ani aby rozhodl, že náklady na stěžovatelovo zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2014

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu