Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3452/14

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Wittnera, zastoupeného JUDr. Jiřím Trnkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lipenská 2592, proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 15. 10. 2014 č. j. -69, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní soud opakovaně upozorňuje na fakt, že je na základě y orgánem ochrany ústavnosti a zajišťuje tak garanci materiálních a institucionálních hodnot demokratického právního státu zakotvených vě ad (dále jen ""). Ústavní soud však na základě plnění této specifické role v právním systému České republiky není a ani nemůže být další odvolací instancí v rámci soustavy obecných soudů, na niž by se mohli obracet občané či právnické osoby s tvrzením porušení jakéhokoli práva či právem garantovaného postupu, jež mohou vzniknout či se vyvinout v praktickém životě. Náplni činnosti Ústavního soudu dominuje rovina vertikálních právních vztahů mezi subjekty moci veřejné a občanem a jeho možnosti vyjadřovat se k případům v rovině horizontálních právních vztahů týkajících se soukromého práva jsou výrazným způsobem limitovány především tzv. teorií prozařování základních práv a svobod do práva soukromého, resp. podústavního.

2. Svou ústavní stížnost postavil navrhovatel na argumentaci porušením y, kteréžto shledal v nepřiznání náhrady nákladů řízení ve výše zmíněném rozsudku soudu prvního stupně a zároveň v aplikaci moderačního práva tímtéž soudem. Čl. 36 odst. 1y, tedy garanci práva na spravedlivý proces, není však možné vnímat pouze jako právo na předvídatelnost rozhodování soudních a jiných orgánů veřejné moci, ale je třeba jej vnímat ve všech jeho souvislostech, mezi nimiž zaujímá též významnou pozici doktrína minimalizace zásahů do činnosti právě těchto orgánů veřejné moci, a s ohledem na povahu předmětné ústavní stížnosti též požadavek srozumitelného a určitého odůvodnění důkazních zjištění přímo ústícího v právní závěry soudu. Ústavní soud zároveň zdůrazňuje, že právo na spravedlivý proces není jakožto právo na soudní a jinou právní ochranu právem absolutním; toto právo podléhá celé řadě podmínek a omezení.

3. Soud prvního stupně realizoval ve výše uvedeném rozhodnutí svou diskreční pravomoc a ve výroku o nákladech řízení aplikoval zákonem mu stanovenou možnost moderačního práva pro takový případ. Dle , , ve znění pozdějších předpisů, nemusí soud žádnému z účastníků přiznat náklady řízení, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele. V předmětném řízení soud prvního stupně tyto důvody na základě vlastního uvážení hodnocení důkazů shledal, přičemž své rozhodnutí náležitě srozumitelně a racionálně popsal a odůvodnil, čímž dostál ústavním kautelám obsaženým právě v y. V dané věci tedy nelze učinit závěr, že by napadený výrok soudu prvního stupně vykazoval znaky protiústavnosti a měl by tak být podroben meritornímu přezkumu Ústavním soudem v plném rozsahu. Totéž platí o odůvodnění rozsudku celkově.

4. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu