Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3053/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Honebního společenstva Třebušín, se sídlem Litoměřice, Řepčice 24, zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem Teplice, J. V. Sládka 1363/2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2014 č. j. -47, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 4. 2014 č. j. -86, rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 30. 7. 2012 č. j. 125280/2012-MZE-16231 a rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 24. 4. 2012 č. j. 2626/ZPZ/2011-64, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů a správních orgánů, a to pro tvrzené porušení jeho základních práv ve smyslu , , a odst. 3, a odst. 3, a odst. 2 a a odst. 2 d (dále jen " ") a dále porušení a y.

Napadeným rozhodnutím Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, zamítl návrh stěžovatele na uznání společenstevní honitby Třebušín. Odvolání stěžovatele proti rozhodnutí krajského úřadu Ministerstvo zemědělství, odbor státní správy lesů, myslivosti a rybářství zamítlo. Žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství zamítl krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud jako nedůvodnou zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel podrobně rekapituluje průběh řízení před správními orgány a soudy. Jeho námitky jsou obdobné těm, které uplatnil již ve své kasační stížnosti. Namítá, že jeho základní práva byla porušena jednak samotnou délkou řízení, které bylo zahájeno v roce 1998, tak i postupem správních orgánů. Uvádí, že při podání žádosti splňoval všechny podmínky starého zákona o myslivosti ( , o myslivosti) pro uznání honitby. Během řízení však došlo k přijetí nového zákona o myslivosti ( , o myslivosti), jehož přechodná ustanovení neupravují všechny okolnosti situace, v níž se stěžovatel ocitl. Stěžovatel nesouhlasí s výkladem a aplikací zákonné úpravy správními orgány především ve vztahu k právní povaze členství v honebním společenstvu a k souhlasu spoluvlastníků honebních pozemků pro vstup spoluvlastníka do honebního společenstva.

Vzhledem k tomu, že obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení je stěžovatelovi i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobně rekapitulovat.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí správních orgánů a soudů a konstatuje, že neshledal vady tvrzené stěžovatelem, které by mohly nepřípustně postihnout některé z jeho ústavně zaručených základních práv či svobod nebo by byly v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Není přitom v pravomoci Ústavního soudu přehodnocovat závěry soudů ve správním soudnictví, pokud jde o výklad podústavních norem, jestliže tyto závěry nepředstavují nepřípustný zásah do ústavně zaručených práv a svobod.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že tento soud se velmi podrobně zabýval všemi námitkami, které stěžovatel zopakoval i v ústavní stížnosti. Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na závěry krajského i Nejvyššího správního soudu o možnosti správního orgánu opatřit si jako podklad pro své rozhodnutí "soukromoprávní dílo" - technickou zprávu společnosti MK Consult, v. o. s. Podle přesvědčení Ústavního soudu není třeba ani opakovat Nejvyšším správním soudem srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem provedený výklad povahy členství v honebním společenstvu a jeho dopad na vyřazení některých osob z okruhu členů stěžovatele.

Nejvyšší správní soud se vyjádřil i k námitce stěžovatele týkající se značné délky správního řízení. Ztotožnil se se závěrem krajského soudu, že tato skutečnost sama o sobě nemůže způsobit nezákonnost nyní posuzovaného správního rozhodnutí. Za významnou skutečnost, která ovlivnila předmětné správní řízení a jeho délku nutno považovat, že v jeho průběhu došlo k přijetí nového zákona o myslivosti. Řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, nadto předcházelo řízení, v němž rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 25. 8. 2010 došlo k pravomocnému uznání společenstevní honitby Třebušín. Toto rozhodnutí pak bylo v přezkumném řízení zrušeno ministrem zemědělství, který věc vrátil krajskému úřadu k novému projednání a rozhodnutí. Na základě rozhodnutí ministra zemědělství pak krajský úřad vydal ústavní stížností napadené rozhodnutí, od kterého se odvíjí další napadená rozhodnutí.

Ústavní soud v projednávané věci neshledal porušení stěžovatelem vytýkaných základních práv. Stěžovatel měl možnost, a zjevně ji také využil, uplatnit ve správním řízení všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že soudy svá rozhodnutí opřely o výklad a aplikaci práva, se kterým stěžovatel nesouhlasí, sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu