Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2014/14

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Tomáše Lichovníka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti multigate, a.s., IČ 259 12 186, se sídlem Olomouc, Riegrova 373/6, právně zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Olomouc, Wellnerova 1322/3C, směřující proti rozhodnutím Úřadu městského obvodu Plzeň 1, ze dne 23. května 2011, č.j. UMO1/11388/11, a Magistrátu města Plzně ze dne 19. října 2011, č.j. MMP/182364/11, a proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2013, č.j. -82, a Nejvyššího správního soudu ze dne 11. dubna 2014, č.j. -49, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí a rozsudků, neboť má za to, že jimi byla narušena její ústavně zaručená práva, zakotvená v odstavcích 3 a 4, v a v y ČR, a dále v odstavci 2, v odstavcích 1 a 5, v odstavci 1 a v d (dále jen " ").

Rozhodnutím Finančního odboru Úřadu městského obvodu Plzeň 1 byla zamítnuta žádost právní předchůdkyně stěžovatelky o vrácení přeplatku místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení, povolené Ministerstvem financí. O odvolání rozhodl Magistrát města Plzně - Odbor účtování a daní, který změnil rozhodnutí prvostupňového orgánu tak, že Požadavku na vrácení přeplatku ve výši 118.342,- Kč, nevyhověl. Správní žalobu stěžovatelky Krajský soud v Brně shora citovaným rozsudkem zamítl; kasační stížnost pak zamítl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, stručně řečeno, obsáhle popsala svůj nesouhlas s napadenými rozhodnutími o místních poplatcích za výherní hrací přístroje povolené Ministerstvem financí ČR. Namítala, že žádný z orgánů veřejné moci se nevypořádal s otázkou existence povinnosti platit místní poplatek za zařízení, která jsou koncovými jednotkami "centrálního loterijního systému". Taková poplatková povinnost je podle stěžovatelky v rozporu s platnou právní úpravou rovněž proto, že není možné stanovit poplatkovou povinnost bez vydání příslušného rozhodnutí.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisy Krajského soudu v Plzni sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Jak sama stěžovatelka v ústavní stížnosti konstatovala, vedla celou řadu obdobných správních řízení, následně podala obdobné správní žaloby i kasační stížnosti, podala rovněž 25 obdobných ústavních stížností. Jakkoliv lze v podáních k Ústavnímu soudu shledat jisté odlišnosti, a na něž stěžovatelka klade důraz i v projednávaném případě, její ústavně právní argumentace zůstává konstantní. V takovém případě lze bez dalšího odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. července 2014,

sp. zn.

, v němž se I. senát Ústavního soudu zabýval zcela shodným souborem námitek stěžovatelky.

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci tak z výše popsaných důvodů nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu