Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2850/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti M. T., zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2014 č. j. -536 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2014 č. j. -513, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Brně, jímž byl zamítnut její návrh na povolení obnovy řízení, které bylo pravomocně skončeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2011. Dále navrhuje zrušení označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta její stížnost proti uvedenému usnesení Městského soudu v Brně.

Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá primárně to, že trestní soudy se v napadených rozhodnutích nevypořádaly s tím, že důkazy, které v řízení o obnově řízení navrhovala, jsou novem v daném řízení. Konkrétně pak trestním soudům vytýká, že nevyhověly návrhu využít novou Ramanovu metodu zkoumání daktyloskopických stop a provést vyšetřovací pokus na místě předmětných činů.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.

V dosavadní judikatuře Ústavního soudu bylo již mnohokrát řečeno, že mu nepřísluší nahrazovat závěry trestních soudů konkluzemi svými a "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž trestní soudy dospěly. Pokud uvedený princip platí v řízení, při němž se posuzuje otázka viny a trestu, musí platit tím spíše pro řízení o mimořádném opravném prostředku. I pro případ řízení o povolení obnovy řízení proto platí, že je na trestních soudech, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci (viz např. usnesení

sp. zn.

).

V posuzované věci tak Ústavní soud zvažoval, zda rozhodnutí trestních soudů o tom, že v daném případě neexistují zákonem předpokládané důvody pro povolení obnovy řízení (§ 278 tr. řádu), nevykazovalo znaky libovůle, popř. nezaložilo porušení práv stěžovatelce zaručených ústavním pořádkem; pouze za těchto podmínek by totiž Ústavní soud mohl přistoupit ke kasačnímu zásahu. O takovou situaci však v tomto případě nešlo.

Městský soud v Brně, který rozhodoval o návrhu na povolení obnovy řízení v prvním stupni, naprosto dostatečně a srozumitelně odůvodnil, proč provedené důkazy nejsou způsobilé odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, jak to vyžaduje ustanovení § 278 tr. řádu, a proč nepovažoval za nezbytné provést další důkazy navrhované stěžovatelkou. Ve vztahu k Ramanově zobrazovací spektroskopii tento soud poukázal jednak na skutečnost, že jde pouze o metodu experimentální, a jednak na to, že návrh obhajoby nezohledňuje reálnou situaci ohledně daktyloskopické stopy ve spise; soud doplnil dokazování o znalecký posudek z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie, z něhož vyplynulo, že byly vyčerpány dostupné metody k sejmutí a zajištění otisků prstů. Rovněž neprovedení rekonstrukce jako nepotřebného důkazu soud přesvědčivě odůvodnil (viz s. 5 napadeného usnesení Městského soudu v Brně).

Krajský soud v Brně jako soud stížnostní považoval odůvodnění soudu prvního stupně za dostatečné a logické. Ústavní soud se s tímto názorem ztotožňuje a nesdílí názor stěžovatelky, že existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a rozhodnutími trestních soudů. Trestní soudy podle přesvědčení Ústavního soudu v dané věci dostály své povinnosti náležitě odůvodnit svá rozhodnutí, vysvětlit úvahy vedoucí k závěrům, z nichž tato rozhodnutí vychází, a vypořádat se přitom s relevantními námitkami a argumentací stěžovatelky. Ústavní soud tedy nenalezl v postupu trestních soudů nic, co by porušilo ústavně zaručená práva stěžovatelky, a to včetně práva na spravedlivý (řádný) proces.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu