Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1984/14

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Nárožného, zastoupeného Mgr. Veronikou Zavadilovou, advokátkou AK se sídlem Čechova 2, 750 02 Přerov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. února 2014 č. j. -318, proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. listopadu 2013 č. j. -300 a dále proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. -333, za účasti 1) Krajského soudu v Ostravě a 2) Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. června 2014, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 22. července 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení , , a y (dále jen "Ústava), , a d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 31. ledna 2013 č. j. -189 nevyhověl jeho návrhu a návrhu jeho matky Mgr. Hany Nárožné na zproštění Jaroslavy Svozilové funkce opatrovníka nezvěstných otce stěžovatele Mgr. Miloslava Nárožného a nevlastní matky stěžovatele Zdeňky Nárožné. Stěžovatel namítá, že většina důkazů o neplnění povinností opatrovníka vyšla najevo až po uzavření dokazování nalézacím soudem dne 8. ledna 2013, resp. po vyhlášení usnesení dne 31. ledna 2013, tedy až poté měl stěžovatel tyto důkazy k dispozici. Stěžovatel uvádí, že "objektivně bylo neplnění povinností namítáno a tyto důkazy nebyly a ani nemohly být provedeny". Stěžovatel dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. listopadu 2013 č. j. -300, neboť ve vztahu k námitce podjatosti jakákoliv argumentace chybí. S absencí přezkoumatelnosti ohledně námitky podjatosti se podle stěžovatele nevyrovnalo ani napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. února 2014 č. j. -318, když pouze odkázalo na nepřiléhavý odstavec ust. , (dále jen " ") a zcela pominulo, že k podjatosti by se měl především vyjádřit soudce, vůči kterému byla tato námitka vznesena.

Ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. -333 stěžovatel namítá, že tento rozsudek se významně dotýká jeho práv, a proto se domáhá jeho zrušení od okamžiku, kdy se o tomto rozhodnutí dozvěděl. Současně stěžovatel poukazuje na to, že dne 9. dubna 2013 podal ve věci vedené pod sp. zn. podání, nazvané "Přihlášení se k účastenství v řízení", ve kterém žádal, aby se stal účastníkem řízení o rozhodování ohledně případného udělení souhlasu soudu s takovýmto "neběžným krokem paní opatrovnice". Opakovaně vyjádřil nesouhlas s tím, aby byl souhlas opatrovnici udělen a dne 1. července 2013 podáním nazvaným "Otázka souhlasu soudu s neběžným krokem opatrovnice" vznesl námitky proti postupu soudu v tomto řízení. Dodnes na tato podání nebylo ze strany soudu jakkoliv reagováno, což stěžovatel považuje za porušení svého práva na soudní ochranu. Stěžovatel uvádí, že rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. -333 mu nebyl doručen.

III.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Podle ust. jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

V ústavní stížnosti stěžovatel napadá rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. -333 vydaný v opatrovnické věci (schválení právního úkonu), údaje o účastnících řízení jsou ve stěžovatelem přiložené kopii rozhodnutí začerněny.

Dotazem na Okresním soudu v Přerově Ústavní soud zjistil, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení ve věci sp. zn. , vedené u Okresního soudu v Přerově. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že toto právo být účastníkem předmětného řízení mu bylo odepřeno.

V souladu s ust. věty před středníkem je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. ).

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.

Rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. -333 obsahuje poučení, podle kterého lze proti tomuto rozhodnutí podat odvolání; toto právo nepřísluší těm účastníkům, kteří se jej po vyhlášení rozsudku výslovně vzdali. Ačkoli se stěžovatel domnívá, že mu bylo právo účastnit se předmětného řízení soudem odepřeno, v průběhu tohoto řízení proti nečinnosti soudu pokud jde o jeho námitky nijak nebrojil a nevyčerpal tedy všechny prostředky, které mu , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), k ochraně jeho práv poskytoval. Stěžovatel dále nepodal ani odvolání proti tomuto rozsudku poté, co se o jeho vydání dověděl.

S ohledem na uvedené posoudil Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. -333 jako nepřípustnou, aniž se dále zabýval tím, zda stěžovatel byl (měl být) účastníkem předmětného řízení, a tedy zda je osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti proti výše uvedenému rozsudku.

Podle ust. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

IV.

Ústavní soud není součástí soudní soustavy ( y) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn v řízení o ústavní stížnosti podle y zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27. února 2014 č. j. -318, jakož i usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. listopadu 2013 č. j. -300, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27. února 2014 č. j. -318 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. listopadu 2013 č. j. -300, kterým okresní soud zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. ve věci o návrhu navrhovatele na změnu opatrovníka ze dne 27. srpna 2012.

V souzené věci odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že ani v nesporném řízení nejde o povinnost soudu pátrat po důkazech, neboť vyšetřovací zásada sama o sobě nenahrazuje aktivitu účastníka řízení. To však v žádném případě neznamená, že je soud povinen realizovat všechny účastníkem navrhované důkazy, neboť podle ust. věta druhá právě soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Obnovu řízení pak v žádném případě neodůvodňují případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno. Odvolací soud se proto ztotožnil se soudem prvního stupně, že podmínky přípustnosti žaloby na obnovu řízení, plynoucí z ust. , b) , v daném případě naplněny nejsou, přičemž s odvolacími argumenty navrhovatele se ze shora rozvedených důvodů nelze ztotožnit. K námitce navrhovatele, že věc projednávající soudce je s ohledem na okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci podjatý, odvolací soud poukázal na to, že tuto okolnost zákon výslovně jako důvod vyloučení soudce eliminuje ( ). Uvedeným závěrům nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 20. března 2014 č. j. -333 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. odmítl jako návrh nepřípustný; ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27. února 2014 č. j. -318 a proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 11. listopadu 2013 č. j. -300 podle ust. odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2014

Jiří Zemánek

předseda senátu