Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3148/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaje) a soudce Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti Pavla Kluse, právně zastoupeného Mgr. Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2013 č. j. -33, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2014 č. j. -59 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 č. j. -78, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností ze dne 24. 9. 2014 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d.

2. Usnesením Okresního soudu v Ostravě byl zamítnut návrh povinného stěžovatele na zastavení exekuce. Usnesení soudu prvního stupně následně potvrdil i Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací.

3. Rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel napadl dovoláním, které však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 č. j. -78 odmítnuto podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen " "), neboť stěžovatel v dovolání nevymezil, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu až a není v něm vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v a jeho dovolání tudíž neobsahovalo všechny obligatorní náležitosti.

4. Rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího stěžovatel napadl ústavní stížností, v níž namítal, že krajský soud se při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe obecných soudů. Dále uvedl, že mu nikdy nebyl doručen exekuční titul.

5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak zcela není.

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

7. V nyní posuzované věci je třeba posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, rozumět dovolání ve smyslu a násl. , na jehož "vyčerpání" je nutno ve smyslu trvat (nejsou-li splněny podmínky pro "přijetí" ústavní stížnosti ve smyslu ). Z napadeného usnesení Nejvyššího soudu přitom plyne, že stěžovatel sice tento procesní prostředek k ochraně svých práv uplatnil, avšak neučinil tak řádně (t. j. procesně regulérním způsobem), v důsledku čehož jej dovolací soud nemohl projednat. S přihlédnutím k právě uvedenému proto Ústavnímu soudu nezbylo než konstatovat, že stěžovatel řádně nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež měl k dispozici, a jeho ústavní stížnost je proto v části, jež směřuje proti usnesením okresního a krajského soudu, nepřípustná ve smyslu .

8. Co se týče samotného usnesení Nejvyššího soudu, stěžovatel jej v ústavní stížnosti výslovně nenapadl a ani jeho argumentace v ústavní stížnosti proti uvedenému usnesení nesměřuje. Stěžovatel jej nicméně v ústavní stížnosti zmiňuje a k ústavní stížnosti jej rovněž přiložil. Proto Ústavní soud (s ohledem na to, aby jeho postup nebyl příliš formalistický) přezkoumal rovněž toto rozhodnutí a shledal, že dovolací soud v napadeném usnesení posoudil obsah podaného dovolání v souladu s příslušnými ustanoveními , přičemž své rozhodnutí též řádně odůvodnil, když podrobně vyložil, z jakého důvodu nepovažuje stěžovatelovo vymezení přípustnosti dovolání za dostatečné. Ústavní soud pak nemá, co by uvedenému závěru dovolacího soudu v této souvislosti vytkl.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení zčásti podle ustanovení jako nepřípustnou a zčásti dle téhož zákona jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu