Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3022/14

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Aleše Hušáka, zastoupeného JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Španělská 742/6, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014, č.j. -67, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností ze dne 8. 9. 2014, jež byla dne 8. 9. 2014 podána u Městského soudu v Praze a tímto soudem následně dne 15. 9. 2014 postoupena Ústavnímu soudu, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014, č.j. -67.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

3. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. a y) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

4. Podle ustanovení lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

5. Posledním procesním prostředkem k ochraně tvrzeného práva stěžovatele bylo v nyní posuzovaném případě právě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014, č.j. -67, jehož zrušení se stěžovatel domáhá, neboť se jedná o rozhodnutí, proti němuž není žádný opravný prostředek přípustný. Jak bylo zjištěno dotazem učiněným u Městského soudu v Praze, bylo toto rozhodnutí doručeno právní zástupkyni stěžovatele dne 10. 7. 2014 (což ve své ústavní stížnosti shodně uvádí i sám stěžovatel). Tímto dnem tedy stěžovateli počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti, jež marně uplynula dne 10. 9. 2014, když ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu postoupena (a zároveň doručena) až dne 15. 9. 2014. Ústavní soud proto posoudil návrh stěžovatele jako opožděný ve smyslu ve spojení s ustanovením téhož zákona.

6. Na právě uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatel, jsa zastoupen právní zástupkyní, podal svou ústavní stížnost dne 8. 9. 2014 prostřednictvím soudu prvního stupně. To proto, že tento postup stěžovatele je v rozporu s ustanovením . Ústavní soud přitom již ve svém usnesení ze dne 2. 5. 2007,

sp. zn.

, vyloučil, že by mohla být za včas podanou považována ústavní stížnost zaslaná jinému státnímu orgánu než Ústavnímu soudu, a to vzhledem ke znění ustanovení , nehledě na to, že neexistuje žádné, byť i jen analogicky použitelné ustanovení právního řádu České republiky, z něhož by bylo vyvoditelné, že ústavní stížnost lze podat včas prostřednictvím obecného soudu. V této souvislosti Ústavní soud upozorňuje na to, že již mnohokráte judikoval, že součástí soustavy těchto soudů není a že řízení před ním je řízením zcela samostatným, které není pokračováním procesu realizovaného uzavřeně v soustavě soudů obecných (viz také usnesení ze dne 24. 1. 2008,

sp. zn.

, nebo ze dne 25. 3. 2008,

sp. zn.

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Z výše uvedeného je patrno, že ústavní stížnost byla podána opožděně.

7. S ohledem na výše uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost v souladu s ustanovením mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2014

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu