Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2774/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti Michaely Reslové, zastoupené JUDr. Pavlem Švandrlíkem, advokátem se sídlem Kostelec nad Orlicí, Na Lávkách 778, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2014 č. j. -122 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. 5. 2013 č. j. -97, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení a 3 a d (dále jen " ") a jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.

Napadeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rychnově pod Kněžnou, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobkyni (Metropolitní univerzita Praha, o. p. s.) 25 000,- Kč s příslušenstvím. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že stěžovatelka se na základě smlouvy o studiu na soukromé vysoké škole (dále jen "smlouva a studiu") ze dne 4. 9. 2009 zavázala žalobkyni platit školné za jeden akademický rok ve výši 48 000,- Kč. Stěžovatelce bylo umožněno zaplatit školné ve dvou splátkách po 25 000,- Kč s tím, že v případě povolení splátek se školné navyšovalo. Žalované tak vznikl nárok na zaplacení školného za celý akademický rok 2009-2010, pouze bylo mezi účastníky smlouvy o studiu ujednáno, že tento nárok bude splatný ve dvou splátkách. Tím, že stěžovatelka z vlastní vůle v průběhu akademického roku dne 9. 2. 2010 studia zanechala, se podle názoru soudů nezprostila závazku zaplatit školné za celý akademický rok.

Stěžovatelka nesouhlasí s právními závěry soudů o nároku žalobkyně na zaplacení školného. Tvrdí, že studium ukončila dne 9. 2. 2010 a letní semestr tak vůbec nezahájila, neboť smluvní vztah podle smlouvy o studiu skončil dnem ukončení studia, tj. dnem zanechání studia dne 9. 2. 2010. Podle stěžovatelky došlo ukončením studia k nemožnosti žalobkyně splnit své povinnosti vyplývající ze smlouvy o studiu za celý akademický rok 2009-2010. Pokud stěžovatelka ukončila studium smluveným způsobem, který smlouva o studiu umožňovala, došlo tím i k ukončení smluvního vztahu se žalobkyní. Zaplacením školného za letní semestr, ve kterém již nebyla studentkou žalobkyně, by podle stěžovatelky došlo na straně žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Stěžovatelka namítá, že soudy obou stupňů se nevypořádaly s její obranou proti uplatněnému nároku a pouze se ztotožnily s výkladem učiněnými žalobkyní.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Podstatou ústavní stížnosti je pouze polemika stěžovatelky s rozhodnutím soudů o nároku žalobkyně na zaplacení školného za akademický rok 2009-2010, resp. o tom, zda stěžovatelka byla povinna platit i druhou splátku školného v případě dobrovolného ukončení svého studia. K této polemice a k výkladu smlouvy o studiu se dostatečně podrobně vyjádřil jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací. Jejich rozhodnutí jsou podle přesvědčení Ústavního soudu řádně a srozumitelně odůvodněna. Odvolací soud se vypořádal s námitkami stěžovatelky, které uplatnila i v ústavní stížnosti. Samotná ústavní stížnost neobsahuje relevantní ústavněprávní argumentaci, tvrzení stěžovatelky o porušení jejího práva na soudní ochranu tak není ničím konkrétním podloženo.

Jak je zřejmé, Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly, že došlo k porušení některé ze zásad tzv. spravedlivého (řádného) procesu ve smyslu hlavy páté y a ani odpovídajících práv stěžovatelky. Právo na spravedlivý proces nelze vykládat tak, že by se stěžovatelce zaručoval úspěch v řízení, resp. právo na rozhodnutí odpovídající jejím představám.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu